V rubrice Na křídlech kondora najdete střípky z mojí cesty. Jak se z facilitátorky kineziologie stala šamanka v učení – a jak jsem opustila bezpečnou krabičku “metody” a stala se sama sebou. A to je začátek…
Začínám uprostřed příběhu.
Tomuto momentu předcházela spousta podobně silných a život měnících událostí.
Například ta, kdy jsem se rozhodla, že to během c*ovidu nevzdám a naučím se pracovat na dálku.
Tam to všechno začalo.
I když – ono to vlastně začalo ještě dřív… když jsem se v sedmnácti rozhodla jít na kineziologický výcvik. A nebo ještě dřív, když jsem jako malá holčička listovala Zdravovědou a tajně si přála umět dělat zázraky.
Kdo by to byl tehdy řekl, že svět i život jsou plné zázraků, a že čekají na každého z nás.
Stačí, když řekneme ano tomu tichému volání v hloubce, a vydáme se objevovat náš plný potenciál – to, kým se MŮŽEME stát.
Ta cesta mě zavedla do míst, které jsem netušila, že existují. A přinesla spoustu silných momentů, které stojí za sdílení – protože jejich odkaz se v jistém smyslu dotýká mnohých z nás.
Když budete číst, našlapujte lehce – možná v dálce uslyšíte šustot kondořích křídel.
* * * *
Ležela jsem na podlaze a v hrdle mi znělo „HLAVNĚ NENÁPADNĚ“.
Bylo to na skupinovém víkendu s Lenkou A. Němcovou, mou přítelkyní a mentorkou.
Proč nenápadně? Zeptala se jedna z žen.
Protože kamkoliv přijdu, jsem jiná, odpověděla jsem a po tvářích mi začaly téct slzy. Jako by nestačilo, že to, čemu se věnuji, je nekonvenční samo o sobě. V kineziologii jsem vybočovala z postupů. A dokonce i k šamanismu mám jinou cestu než šamani, se kterými spolupracuji – prostě jsem si „vzpoměla“ po absolvování jednoho malého online kurzu s Albertem Villoldem a teď to ke mně „přichází“.
A pak se díky skupinové synergii prolomilo něco obrovského a Lenka pro mě začala předříkat slova.
- Dovoluji si být sama sebou ve své celistvosti a být tak viděna.
- Je v pořádku jít jinou cestou než ostatní. Otevírám tím cestu všem, kteří jsou jiní stejně jako já.
- Ukazuji cestu odvahy, skutečné autentičnosti a vnitřní svobody. Ukazuji, že se nemusí učit totéž pořád dokola a že nepotřebujeme posvěcení světských autorit. Je-li naše srdce a úmysl čisté, čistá je i cesta a tato cesta je legitimní.
- Je to legitimní způsob, jak dosáhnout svého plného potenciálu. Tato cesta splňuje pravidla vyššího řádu, který je světskému nadřazen. Mohu být tím kým jsem, prostě proto, že jsem.
- Vzdávám se závislosti na světském ocenění a uznání.
- Jdu cestou své vnitřní pravdy a ta je nadřazena všemu ostatnímu. Opřená o svoji vnitřní autoritu.
- Všechno, co jsem se kdy naučila napříč svými životy je mojí součástí. Opřená o zkušenosti, poznání, moudrost, pokoru, o své učitele ze všech svých předchozích existencí, které jsou všechny platné a cenné jako poznání do tohoto života.
- Dosáhla jsem toho vlastním talentem, pílí a odvahou a beru si to zpátky k sobě jako platnou součást mého vědění a moudrosti. Toto jsem já. Vnímám sama sebe ve své komplexnosti a uznávám a svobodně to vyjadřuji a vyzařuji ven.
- Ukotvuji nové kódy učení se do kolektivního energetického pole. Učení se tím, že si rozpomeneme na vše, co známe.
- Já jsem šaman.
- Tady jsem doma. Můžu žít tu v této době. Přináším sem něco z dávné moudrosti a dávného vědění, co teď všichni potřebujeme.
- Šaman je jedna ze silných vrstev mé osobnosti. Beru si ji zpět v celé její hloubce, síle a jedinečnosti. TEĎ
A pak jsem svým vnitřním zrakem viděla Andský kříž, symbol kosmologie šamanů. Otáčel se všemi směry a v mnoha rozměrech, a uvnitř vznikl portál. Vedl někam do hor, někam kde to znám. A z toho místa ke mně proudila radost a láska. Jako bych se vrátila domů.
A pak se mé staré pracovní nástroje začaly rozpadat a já se ocitla v prázdnotě.
Konec první části.
