Pokud náš sen obnáší úplně jiný druh života, než jaký vedeme teď, tak nějak tušíme, že se k němu budeme muset přemístit.

Když ale hledáme, kudy jít, většinou se v hledání omezujeme na to, co víme, že je možné. Vycházíme z toho, co jsme se naučili o sobě a o světě.

A tak se může stát, že běží dny a týdny a my jsme na sobě udělali obrovský kus práce. Ale náš sen ještě stále nežijeme. Ne doopravdy tak, jak jsme chtěli.

Pomalu nám vyprchává nadšení. Dochází pára. Zasekáváme se v pochybnostech. Už se nejde vrátit tam, kde jsme byli, ale vpřed to jde stejně těžko. Topíme se v nejistotě a začínáme se ptát, jestli náhodou to všechno nebyl jenom sen, a není čas se vrátit nohama zpátky na zem.

Poznáváte se v tom?

Nemusí to tak být. Jsem živým příkladem toho, že to může být jinak.

K našemu cíli existuje kratší cesta.

Jenom musíme jít úplně jinudy, než jsme byli doteď zvyklí.

Abych vám mohla vysvětlit, jak moc “jinudy” ta kratší cesta vede, potřebuji se na chvíli zastavit u čtyřech rovin reality.

Šamani, na kterých linii navazuji, pracují se čtyřmi archetypálními silami. Těmto silám dávají jména zvířat, a pomocí nich popisují 4 roviny, ve kterých vnímáme sami sebe a náš svět.

První je rovina hada – náš hmotný svět.

Druhá je rovina jaguára – naše myšlenky a pocity.

Třetí rovina je kolibřík – cesta naší duše.

Čtvrtá rovina je kondor – energie a kontakt s Nejvyšším principem.

Vztah těchto rovin je následovný:

Energie (kondor) protkává skrz naskrz svět kolem i nás samotné. Funguje jako matrice, díky které se svět uvnitř i vně nás skládá do určité podoby. Podle informací, které energie v našem poli nese, se skládá naše tělo, svět kolem nás i zkušenosti, které prožíváme.

V takto poskládaném světě pak nastupujeme na cestu naší duše životem (kolibřík). Máme možnost učit se, růst, měnit, spolutvořit. Z této vrstvy k nám promlouvají naše naděje a sny.

Na základě toho, jakou cestou jdeme a co na ní zažíváme, vznikají naše myšlenky, pocity, přesvědčení (jaguár).

Naše myšlenky a pocity nás vedou k určitému druhu konání – a naše konání tvoří a proměňuje hmotný svět (rovina hada).

Když se podíváme na tu posloupnost z nadhledu, rovina energie ovlivňuje, jak vypadá náš hmotný svět.

Když chceme v našich životech něco změnit, obvykle pracujeme s našimi emocemi, myšlenkami, s našim vnitřním nastavením (jaguár).

Obvykle děláme kroky ve hmotném světe (had).

Někdy používáme vision boardy, vizualizace, chodíme na retreaty a semináře (kolibřík).

Rovinu energie často opomíjíme. Je to tím, že v naší kultuře práce s ní není běžná.

Existuje jednoduchý princip: změnit jakoukoliv okolnost v našich životech je snazší, když ji měníme z nadhledu. Z roviny, která je výš než ta, kde se s touto okolností setkáváme.

A proto ta nejefektivnější cesta, jak ovlivnit všechny 4 roviny najednou, je pracovat v rovině energie.

V této rovině pracuje šaman, a my v ní společně uděláme krok číslo 1, 2 a 3 – a v kroku 4 to dáme všechno dohromady a poskládáme pro vás mapu na dlouhodobou cestu.

Vibrační most je termín, který jsem si vymyslela. Je to něco, co se snadno provede, ale těžko vysvětluje. Proto je v tomto kroku tolik textu. Nebojte. Důvěřujte procesu, dovedu vás postupně až do místa, kde to celé bude dávat smysl.

Pokusím se vám postupně popsat prověřenou praxi, kterou léta po kousíčkách vysvětluji klientům, kteří chtějí změnit svůj život. Je to způsob, který mi umožnil rozjet podnikání, naučit se pracovat na dálku, vyhrát šamanský výcvik.

Jdeme na to?

Nádech.

Výdech.

Vezměte si papír a tužku.

Kdekoliv na papír nakreslete tečku – místo, kde jste teď ve vašem životě.

Na jiném místě papíru nakreslete další tečku – váš uskutečněný sen nebo cíl.

A teď tyto dva body spojte čárou, která mezi nimi bude fungovat jako most.

Máte?

Teď si představte, že díky mostu může mezi těmito dvěma body probíhat komunikace.

Je to skoro jako komunikace mezi dvěma světy. Mezi tou verzí vašeho já, kterou jste teď – a verzí vašeho já, která je kompatibilní s vaším uskutečněným snem. Jako taková červí díra.

Z bodu, ve kterém stojíte, se můžete přes vibrační most natáhnout a přeladit se na energii bodu, ve kterém je váš uskutečněný sen.

Ne představit si, jaké to je. Opravdu se přeladit. Ochutnat. Cítit. Vnímat. Být.

Když se to stane, tyto dva body začnou společně s celým mostem vibrovat stejnou energií, i když ve hmotném světě se nacházejí od sebe daleko.

Proto ten název – vibrační most.

Zkuste si to dokreslit na váš papír – vlny v prostoru kolem mostu a dvou bodů. Tečky i čára mezi nimi vibrují stejně.

Ten trik je v tom, že se to dá udělat dopravdy. Ne na papíře. Ne v představě. Ne ve vizualizaci. Doopravdy.

Trvalo mi 20 let, než mi došlo, že toto je ta klíčová složka všech zázraků, které mě v životě potkaly.

Úkolem vibračního mostu je pomoct vám propojit se v srdci s energií vašeho uskutečněného snu.

Tak jo, ale proč bychom se s energií našeho uskutečněného snu měli chtít propojit? Nestačí, když si ho představím?

Děkuji za dotaz:) Představa je něco jako vzdušný zámek. Zato energie – ta nese všechny informace. Pamatujete? Protkává skrz naskrz všechno uvnitř i kolem nás.

Když rozezvučíme vibrační most, je to jako bychom se vnitřně natáhli do toho bodu, kde je náš sen už skutečný. Navnímáme si si jaké to je, a rozezvučíme tuto energii ve svém srdci, hlavě a břiše. To je ten moment, kdy dva body, co jsme kreslili na papír, začnou vibrovat stejnou energií.

Jakmile se nám to povede, máme k dispozici unikátní navigační systém, který funguje zcela intuitivně.

Energie našeho uskutečněného snu nám pomáhá začít vidět kroky, které vedou smysluplným směrem – k uskutečnění našeho cíle.

Z těchto kroků si pak můžeme skládat cestu, která přináší hmatatelné změny.

Energie našeho uskutečněného snu funguje jako urychlovač částic. Otevírá dveře. A umožňuje, aby se pod našima nohama začala skládat cesta.

Jsem si jistá, že tento způsob navigace vlastně znáte – a už jste ho někdy v životě zažili. Protože v těch důležitých věcech v našem životě se zapíná tak nějak sám od sebe. Není nutné o něm vědět ani se ho učit, a stejně funguje.

Učit se ho potřebujeme v případě, kdy v našem životě chceme uskutečnit něco, co je pro nás také opravdu důležité, ale zároveň je to tak vzdálené a odlišné od toho, co žijeme teď, že se tam sami tak nějak pořád neumíme dostat.

Stejný proces, který pro nás funguje intuitivně ve věcech, které jsou pro nás snadné, se můžeme naučit používat vědomě i v okamžicích, kdy to tak snadné není.

Cílem “Kroku 1” je naučit vás vibrační most vytvořit, rozezvučet a s jeho pomocí uvidět a udělat krok směrem k vašemu uskutečněnému snu.

Zkuste důvěřovat procesu. V jednu chvíli to udělá “cvak”, a vy budete vědět. Vysvětlit to slovy je složité. Ale udělat to, když víte jak, je otázka zlomku vteřiny.

Pojďte si to zkusit.

Začneme odrazovým můstkem, a potom to zkusíme společně prakticky ve videu.

Nejsnadnější způsob, jak se propojit s energií svého uskutečněného snu, je najít si odrazový můstek.

Je to něco, co se přirozeně vyskytuje v realitě, kde už svůj sen žijete, ale ve vaší realitě si o tom můžete nechat jenom zdát.

Pro mě je takovým odrazovým můstkem například retreat centrum Boží. Jednou chci být tak zkušená a samozřejmá v práci se skupinou, že tam (vyprodám) a budu organizovat retreat. Schválně, podívejte se na web, jak boží to tam je;)

Když si představím někoho, kdo tam už retreat dělal – s úplnou samozřejmostí, jakoby to místo bylo jako stvořené pro něj – naskočí mi Loesje Jacob a její Linking Awareness – seminář, na kterém byla nedávno moje kamarádka. Když se podívám na fotky, jde z nich tak krásná energie, že něco v mém srdci se probudí a začne chtít také.

A v té chvíli už to jede. Jaké by to bylo, být tam? Jaké by to bylo, umět to co ona? Jaké by to bylo, být tam, umět něco tak krásného a důležitého jako ona, a sdílet to s dalšími lidmi, které to zajímá? A mít tam tu pomalost a hloubku a smysl a mít to skvěle zaplaceno? A dýchat společně s krajinou a koukat na západy slunce a to všechno v poli lidí, které zajímá to stejné co mě a chtějí se ode mě učit?

A v té chvíli se už v mém nitru začíná odvíjet můj vlastní sen, můj vlastní příběh. A to je ten moment, kdy jsem se svým snem v kontaktu. Kdy jsem v kontaktu s tou verzí sebe sama, která vyprodala seminář v retreat centru Boží.

Cítím ho v srdci. Otevírám se mu  v myšlenkách. Stoupám si do něj pánví.

Když tento krok uděláte správně, změní se vám energie. Najednou se cítíte víc naživu. Změní se vám emoce. Najednou je tam radost nebo nadšení, motýlky v břiše. Hloubka. Naděje. Mírná závrať z té velikosti nebo výšky.

Prodýchejte si to tu.

Pokud je to až moc – moc velké, moc odstrašující, moc neskutečné… řekněte si:

Otevírám se hojnosti (ve vašem konkrétním tématu) a dovoluji si ji přijmout.

Cítíte tu změnu energie, když to píšu? Z upatlané mámy unavené z rozvozů dětí a nekonečného vymýšlení svačinek jsem se najednou přecvakla úplně jinam.

Tímto způsobem můžeme použít odrazový můstek pokaždé, když se chceme z naší běžné reality odrazit a dosáhnout k energii svého uskutečněného cíle.

S laskavým svolením sdílím jeden příklad z praxe ze skupiny:

Víte co, podělím se o svůj můstek… je to něco, co mě nedávno potkalo.

 

Celý život tíhnu k užitému umění – jsem keramička a teď webdesignerka a výtvarno cpu i do těch webů. Ano, živím se tím aspoň jakž-takž, ale jsem pomalá a je to dřina jet na výkon, s tím válčím celý život.
A celý život si také říkám, že si přestanu pomáhat tím užitkem a budu malovat jen tak, prostě obrazy. Ale většinou nemám čas, prostředky, odvahu nebo sílu…

 

A teď, ani ne před týdnem, mi napsala jedna báječná žena, kterou obdivuju profesně a je mi i moc blízká po člověčí stránce, že viděla nějaké mé účelové malůvky a že by ode mne chtěla obraz! Že to vůbec nehoří a že téma nechá na mně, a že ho koupí k nim do jejich slunečného domečku, protože se chce obklopit věcmi od lidí, které zná a má ráda…

 

Tak to je teď můj úžasný, na zlatém podnose naservírovaný odrazový můstek. Kdykoli na to pomyslím, už se cítím jako úspěšná, žádaná webdesignerka… a také malířka !!!, která s prací nemusí šturmovat, protože jí zákazníci rádi zaplatí pomalou, oduševnělou práci v naladění na ně a na to, co cítí jako aktuální, a která má čas střídat užité umění s volnou tvorbou! Jo, to je ono!

Pojďte si teď najít svůj odrazový můstek.

Může to být cokoliv a může se to v průběhu času měnit – a můžete těch můstků mít klidně víc.

Hledejte něco, co se přirozeně vyskytuje v realitě lidí, kteří vás inspirují, ale zatím k tomu ještě nedosáhnete.

Ale zároveň (důležitá poznámka z praxe): buďte k sobě laskaví. Nechtějte po sobě hned na začátku velký skok. Začněte něčím co je třeba o 10% lepší než to máte teď. Hledejte něco, co vám přinese radost, ne smutek. Co vám zvedne energii, ne ji převálcuje.

Jaké je vaše téma, ve kterém se potřebujete posunout? Kdo vás v tom tématu inspiruje? Co dělá? Kde žije? S kým se stýká? Co čte? Kde přednáší? Jak tráví volný čas? Je v jeho životě něco, co ve vás vyvolává pocit “to chci také”? Co to je?

Pro mě to v jisté fázi mého života byla představa Stáni Mrázkové jak cestuje po světě a má s sebou počítač a své podnikání tvoří s výhledem na moře a dešťné pralesy a u toho pije jeden z těch drinků z kokosu… Před těmi pár lety, kdy jsem se rozhodla odejít z medicíny, abych mohla být se svými dětmi, mi to dalo naději, že život může být krásný, i když nebudu lékařka. A tento obraz se mi v hlavě ještě tu a tam vynoří, protože tam stále ještě nejsem:) Ale jsem na dobré cestě. Pokud hledáte, jak se úspěšně živit svým posláním – jak to tam vypadá? Jak vypadá někdo, kdo se svým posláním živí? Co vás na jeho způsobu myšlení, práce nebo života přitahuje? Jaké by to bylo, mít to podobně jako on?

Pokud ještě jenom hledáte své poslání, jaké by to bylo, nemuset se přizpůsobovat a být pánem svého času a toho, čemu ten čas věnuji? Znáte někoho, kdo to tak má? Jaké by to bylo stát vedle něj a žít svůj vlastní příběh? V mých punkově šamanských začátcích pro mě byla inspirací Lenka A Němcová, když začínala s kranio na dálku. Tehdy jsem ji znala jenom z onlinu a říkala jsem si – když jde na dálku dělat kranio, musí jít i to, co dělám já! A taky že jo:) A samozřejmě také Alberto Villoldo a jeho příběhy z vysokých hor a fotky se šamany. Ale úplně nejvíc mě fascinovaly mesy – takové ty vlněné balíčky posvátných kamenů – to jsem ještě netušila, že jednou budu mít svou vlastní mesu a několik takových tkaných vlněných látek, které budu používat při práci. Mimochodem, pokud hledáte své poslání, mohla by vás zajímat kniha kterou napsal Chris Guillebeau – Narozen pro to (Born For This). Je dost dobře možné, že svůj odrazový můstek najdete právě tam.

Pokud hledáte naplněný vztah, může to být představa někoho, koho jste viděli nebo znáte – a nebo scéna z nějaké knížky nebo filmu, kde dva lidé takový druh vztahu mají. Jaké by to bylo, cítit k někomu tak velkou lásku a přitažlivost? Dlouhodobě? Růst spolu? Co je to, co vás na tom přitahuje? Já když hledám tu správnou energii, kterou bych ve vztahu chtěla mít já, nekompromisně mi tam zase skáčou vysoké hory a odlehlé pláže a pronajatý karavan a cestování. Ráno se budit na pláži, usínat s výhledem na hvězdy a být svobodní. A potkat se v hloubce jako dva lidé, kteří jsou spolu proto, že je spojuje hluboké pouto (a ne hypotéka). Máme s mužem takový sen, že až děti malinko vyrostou, budeme zase jezdit po horách. On bude létat na paraglidu a já budu sedět na hřebeni a psát články…

Jestli chcete zhubnout nebo hledáte, jak mít zdravé tělo, zkuste si jen tak pro zajímavost skočit do kůže svého já, které má skvělé zdraví a ideální váhu. Co byste dělali? Kam byste šli? Co byste měli oblečené? Jak byste se cítili? Mým odrazovým můstkem k energii zdravého těla je jedno konkrétní video z reklamy na Asana Rebel. Vůbec nejde o to, jak ta žena ve videu cvičí, nebo jak vypadá. Ale o ten pocit z pohybu, který z toho videa sálá. Těším se, až se zase jednou budu takto ve svém těle cítit i já. Hodně motivační je pro mě i Denise Duffield-Thomas, která léta otevřeně vystupovala na sítích s postavou po třech dětech, a poslední rok prostě zhubla. Ale na sítích pořád sdílí své staré fotky spolu s těmi hubenými, jako by říkala – jakkoliv vypadám, jsem sama se sebou šťatná tak jak jsem, jsem to prostě já.

Hledejte tu správnou energii. Hledejte něco, kde když si umístíte sami sebe, začne vám v srdci plynout pokračování – váš vlastní příběh.

Dejte si čas. Nemusíte svůj můstek objevit hned. Klidně hledejte několik dní. A nedejte se zmást, nemusí to být nic osudové a nezaměnitelné:) Nejdeme si svůj sen vizualizovat. Hledáme jen přemostění k určité rovině nebo kvalitě energie. Pocit.

A zároveň – odrazový můstek můžete mít jen jako představu ve svém nitru, a nebo z něj můžete udělat kotvu, která vám bude váš cíl připomínat.

Dá se váš odrazový můstek nakreslit? Vytisknout? Zarámovat a dát na pracovní stůl?

A nebo zazpívat? Slyšet? Poslouchat v autě, když jedete pro děti na kroužek?

Nebo se dá ochutnat? Nahmatat? Zatančit?

Obklopte se uchopitelnou verzí svého odrazového můstku, ať ho máte nablízku. Bude vás motivovat mnohem častěji.

Pojďte si teď vyhradit 10 minut na sebe a svůj posun v životě, a najděte si alespoň 1 odrazový můstek.

Pokud nebudete vědět rady, můžete se zeptat ve skupině. A pokud budete chtít společnost, můžete do skupiny i nasdílet, jaký je váš můstek. Pomůžete tak inspirovat ostatní.

Tato část postupně vzniká na základě podnětů ze společné praxe ve skupině.

Nejdůležitější informace: pokud byste měli pocit, že vám vibrační most nebo odrazový můstek nefungují, nevěšejte hlavu, nezasekněte se na tom a prostě postupujte kurzem dál. Každý ze 4 kroků funguje nezávisle od těch dalších. Pokud vám vibrační most nejde na začátku, pravděpodobně začne fungovat později, až vás přivede život k tomu, jak to udělat.

Vibrační most

1) buďte k sobě laskaví a miřte k cíli, který je tak akorát. Čím vzdálenější je cíl, tím vzdálenější je frekvence, do které jdete, a tím víc vnitřních bloků se může ozývat. Důležité je jít správným směrem, ne rovnou mířit až na konec cesty. Příklad: já z toho místa kde jsem, nemířím do místa, kde vlastním retreat centrum na Bali… mířím k uskutečněnému prvním retreatu, který bude pro malou skupinu lidí a bude v mém blízkém okolí. Kdybych byla na pouti do Santiaga de Compostela, také bych mířila do vesnice, ve které budu tuto noc spát… Vnímáte ten rozdíl? Jdu stejným směrem, ale nestresuji svůj systém něčím, co je příliš daleko za hranicí jeho komfortní zóny.

Odrazový můstek

1) Hledejte něco, co vám přinese pocit radosti a zvedne energii. Pokud vám daná věc způsobí smutek, strach, tíhu a pod., hledejte dál. Je snadné si hlavou vymyslet jak vypadá to místo kam mířím a jak vypadá to místo, které by mi mělo dělat radost. Ale pocit v těle neoklamete. Uvolněte se do toho, že hledáte svůj odrazový můstek a jenom to nechejte několik dní běžet samovolně. Něco vám přide do cesty. A vy budete vědět.

Práce s energií v naší kultuře není běžná. Kdyby běžná byla, měli bychom v dospělosti mnohem více rozvinuté senzorické dráhy, kterými energii vnímáme. Odmalička se ale učíme potlačovat, nevidět a necítit to, co není běžné – a tyto dráhy se nerozvinou. Proto si mnoho lidí plete energii a představu.

Energie je určitý druh vjemu. S trochou praxe se ji může naučit vnímat každý. Vnímají ji lidé co cvičí taj-či, jógu, akupunkturisté, kraniosakrální terapeuti, šamani…

Pokud jste zvyklí pracovat s energií, skvělé. Pokud nejste a nebo energii nevnímáte, možná budete mít pocit, jako byste tápali ve tmě.

Nezoufejte. Tam kde zatím není vjem, dokonale postačí váš záměr a důvěra, že se to děje jak má.

Může být pro vás zajímavé objevovat, jakým způsobem energii vnímáte – každý to totiž máme jinak.

Pro mě je energie a práce s ní opravdu jako fyzický vjem. Když se natahuju vibračním mostem ke svému uskutečněnému cíli, je to opravdu jako kdybych natáhla “chapadlo” ze svého vlastního pole a ohmatala si to místo, kam mířím.

Pro vás to může být úplně jinak. Někdo vidí obrazy. Někdo slyší informace. Někdo “ví”.

Uvolněte se do důvěry a nehledejte složitosti:) Aktivovat vibrační most je úplně přirozená schopnost každého z nás. Děláme to nevědomky pokaždé, když sníme o tom, že uskutečníme své sny. Jakmile na to přijdete, bude to otázka zlomku vteřiny.

Přemýšlela jsem, jak vám pomoct, a nakonec jsem pro vás natočila video. Je těžké popsat slovy něco, co je pro každého velmi individuální. Nezbývá vám než prostě zkoušet. Ve videu jsem napojená na pole skupiny, která se dívá – šamani se tímto způsobem mimo čas za jistých okolností umí podívat. Video vám nemusí vůbec pomoct, ale může se stát, že v tom momentě, ve kterém se zaseknete, vás pošťouchnu nějakým slovem tam, kde vibrační most pro vás začne fungovat.

Takže – abychom si to shrnuli:

1) Svou pozorností a energií půjdeme dosáhnout do místa, kde se nachází náš uskutečněný sen. Pokud necítíte energii, postačí vám váš záměr a důvěra, že se to děje.

2) Aby se nám s energií našeho snu povedlo spojit snáz, použijeme odrazový můstek. Vybavíme si místo, čas, osobu nebo okolnost, která nám zvedne energii a rozproudí v nás náš sen – začne v nás plynout a pokračovat náš vlastní příběh.

3) Pokud tento krok uděláte dobře, změní se vám energie. Budete se cítit víc naživu. Objeví se pocity jako radost, nadšení, uvolnění, důvěra, v případě velmi vzdáleného snu motýlky v přiše nebo lehká závrať. Pokud je toho na vás moc, můžete použít afirmaci (otevírám se hojnosti a dovoluji si ji přijmout).

4) Dovolte si energii svého snu – tuto radost, nadšení, lehkost, nápady a příběh, který ve vás začal plynout – rozeznít ve svém srdci. A to je ono. Aktivovali jste svůj vibrační most:) S praxí do této energie postupně sama dosedne i hlava a pánev.

A ještě malá poznámka – video je v češtině, se slovenským přízvukem… jsem Slovenka, dlouhodobě žiju na Moravě a bez přízvuku to už neumím ani v jednom z jazyků. Dlouho jsem hledala svou pracovní jazykovou indetitu, a nakonec se rozhodla pro češtinu, protože většina lidí, se kterými pracuji, mluví česky. Tak prosím o shovívavost, ať už mluvíte slovensky nebo česky:)

K videu:

U natáčení, když jsem vnímala pole skupiny, jsem v jistých momentech videa cítila bolest, tíhu a tlak  v různých místech kolem srdce. Kamarádka, která mi video testovala, srdce necítila vůbec, ale cítila v jednom místě videa bolest za očima.

Vypadá to, že různí lidé na video budou reagovat různě. Pokud v kontaktu s energií svého uskutečněného cíle cítíte bolest nebo tíhu, může to znamenat, že v tom místě máte otisk z minulosti, nebo jinak zablokovanou energii, která vám brání se dostat k vašemu snu blíž. Pokud by to byl i váš případ, doporučuju tři věci:

1) Prozkoumejte, jestli daný sen je opravdu váš. Netlačíte se někam, kam ve skutečnosti jít nechcete?

2) Projděte si “krok 2” a s touto tíhou pracujte v ohňové ceremonii. Pokud by ceremonie nefungovala, můžete si nechat pomoct. Můžete zkusit šamana, kineziologii, kranio, EFT, access bars, konstelace… a také samozřejmě lékaře, psychologa, psychoterapeuta.

3) Svou práci s vibračním mostem zaměřte na “mezikrok” – cíl, který pro vás není tak vzdálený a tudíž nebude probouzet tolik bloků ve vašem systému. Malé kroky vedou dál než ty velké;)

Propojit se v srdci se svým snem a rozezvučet vibrační most je jen začátek, výchozí pozice pro to, abychom zvládli udělat akční krok.

A ne jen tak ledajaký. Smysluplný krok. Krok, který opravdu vede tím správným směrem – k našemu uskutečněnému snu. Do jeho energie. Do fyzických okolností, které tuto energii doprovázejí. A té verzi našeho já, která je s touto energií v souladu.

Když se našimi sny a cíly zabýváme z roviny hada nebo jaguára (praktických možných kroků, myšlenek a emocí), kroky, které vidíme, budou také z těchto dvou rovin. A ve většině případů povedou jenom tam, kam dosáhneme v našich emocích a myšlenkách a v našem fyzickém světě. Jenom do té úrovně energie, kde jsme teď. Když se snažíme cestu vymyslet hlavou, povede jenom tam, kde to už známe.

Přemýšlejte o tom chviličku.

Potřebujeme najít kroky, které nejen že vedou k určitému cíli, ale také k malinko jiné energii, než máme v životě běžně.

Teď zkuste na chviličku připustit, že energie obsahuje všechny informace. Informace o emocích, fyzických okolnostech, čase, místě… Pro mě je to přímá, každodenní zkušenost, kterou zažívám při práci s klienty. Pro vás to možná bude chtít nějaký čas prostě důvěřovat, než si to zažijete na vlastní kůži.

Energie našeho snu obsahuje všechny informace. Ona zná cestu. A může nás vést.

Přeladit se vnitřně do energie našeho snu má za následek přeladění našeho přijímače. Vede k tomu, že podvědomě začínáme vnímat jiný druh informací. Z pole možností, které je kolem nás, najednou vidíme úplně jiné možnosti.

A proto když jsme v energii našeho uskutečněného snu, oplatí se rozhlédnout a hledat, jaké praktické kroky vnímáme, že potřebujeme udělat, abychom se v našem fyzickém světe ke svému snu začali přibližovat.

Budou to s největší pravděpodobností úplně jiné kroky, než by vám přišly na mysl ještě před malou chvílí.

V jiné energii myslíme jinak a máme jiné nápady. A to je cílem vibračního mostu.

Tento druh kroků povede k našemu snu mnohem kratší cestou. Jako taková červí díra.

Pojďte se teď v srdci spojit s energií vašeho uskutečněného snu. Aktivujte vibrační most. Jaké to je? Co cítíte?

Dejte si čas. Opřete se o svůj odrazový můstek a dovolte představě, obrazům, myšlenkám, emocím i energii plynout.

A teď…

Položte si uvnitř sebe otázku.

Jaký malý krok můžu dnes udělat, abych zítra byl(a) svému snu o kousek (1%, 10%…) blíž?

Co potřebuju udělat? Co pro to můžu udělat dnes?

Někdy uvidíte jeden malý krok, někdy uvidíte celou strategii – a první krok.

Tento jeden krok je potřeba udělat. Pamatujete? Je to konání, co proměňuje hmotný svět kolem nás.

Zapište si ho. A vyhraďte si dnes 10 minut, během kterých ten krok uděláte.

Pokud byste tento krok tlačili před sebou, rozdělte ho na menší kroky, které za 10 minut postupně jeden po druhém zvládnete.

Hotovo, blahořeju:) Zvládli jste aktivovat vibrační most a udělat krok ke svému uskutečněnému snu.

Tento postup můžete opakovat pokaždé, když budete hledat, jaký další krok je potřeba na vaší cestě za uskutečněním svého snu udělat. Ale nepředbíhejme.

V další části si povíme, co dělat, když se zasekneme.

Pokud jste sůj vibrační most aktivovali správně, pravděpodobně vám na malou chvíli dodal tolik energie, že jste měli chuť vzlétnout až ke hvězdám.

Je dobré si v této fázi své nápady a myšlenky a plány zapsat – protože jakmile se vrátíme zpátky do energie našich běžných dní, tyto nápady se ztratí.

Pokud si je ale zapíšeme v energii našeho snu, tato energie bude z textu cítit, a pomůže nám si vzpomenout. Toto bylo něco, co mě nepřestávalo fascinovat během kineziologického výcviku – tělo při svalovém testu reagovalo na emoce a energii toho, kdo text psal. Můžeme tuto informaci využít ve svůj prospěch – a prostě si psát poznámky.

Když vypneme vibrační most a vrátíme se zpátky do života, naše energie se během krátké doby upatlá zpátky do toho stavu, ve kterém byla před tím. To je ten moment, kdy nám opadá motivace, přestáváme si věřit, a naše nápady nám najednou začnou připadat divné – jsou totiž v energii jiné verze našeho já.

Naštěstí svůj akční krok už známe. Teď přichází fáze, kdy ho potřebujeme vsadit do reálných možností, které máme, a pak se rozhodnout, jestli do toho jdeme – a jestli ho chceme v nějaké přijatelné podobě udělat.

A u tohoto rozhodnutí bych se chtěla na chviličku zastavit.

Jde o rozhodnutí, že chceme svůj sen uskutečnit, a toto rozhodnutí děláme hlavou, srdcem i břichem.

Tento druh rozhodnutí jste určitě už někdy zažili. V těch opravdu důležitých věcech v našem životě se nám to děje tak nějak samo – slyšíme v srdci tak silné volání, že jdeme do toho, i když to nedává hlavou úplně smysl a máme strach.

Mně se to stalo třeba když jsem potkala svého muže – musela jsem ve svém životě od základů změnit některé věci, abychom mohli být spolu. Ale navzdory děsivosti a velikosti těch změn jsem to nějak zvládla, protože něco ve mně vědělo, že je to důležité.

Stalo se mi to i na jaře 2023, když jsem se hlásila do soutěže o místo v šamanském výcviku, i když jsem věděla, že nemám nejmenší šanci vyhrát:) A když se mi vzápětí v životě rozpadla většina jistot – od školy mých dětí až po mou tehdejší práci – protože jsem se v životě přesouvala na jinou energetickou hladinu – tak jsem všemi těmi změnami nějak dokodrcala až do úplně nového života. Protože něco ve mně vědělo, že tam opravdu chci.

V těch důležitých věcech, které opravdu nemůžeme v životě minout, je naše vnitřní volání tak silné, že to rozhodnutí tam prostě je tak nějak samozřejmě.

Ale v případě témat, která jsou pro nás těžká – a ve kterých opakovaně selháváme a máme za sebou většinou historii nezdařených pokusů, emocí a životních příběhů – tam se rozhodujeme zatíženi naší minulostí a tak jakoby napůl.

Takové ani ano ani ne. Ani ryba ani rak.

Ale polovičaté rozhodnutí změnu nepřinese. Pokud chceme tentokrát uspět, je potřeba se v jisté fázi naší cesty rozhodnout doopravdy.

Srdcem, hlavou i břichem.

Já mám velmi nedávnou zkušenost v tomto ohledu s tématem hubnutí. Když jsem sbírala podklady a dotazy pro tento kurz, téma hubnutí tam bylo poměrně často. A většina z těch žen to s hubnutím měla velmi podobně jako já. Snažily se rozjet podnikání, do toho pečovaly o děti a domácnost a snažily se zhubnout. Pokud jste to někdy tímto způsobem zkoušely, je vám jasné, že takto to nejde. Dokud nedáme něčemu prioritu a jenom to tak za námi vlaje jak se snažíme stíhat všechno kolem, tak se v tom tématu bude posun dít jen velmi těžko. Pro mě to byla informace, že si opravdu musím vyhradit nejaký časový úsek, kdy se rozhodnu věnovat se svému tělu a hubnutí. To znamená, že nebudu tvořit nový kurz a nebudu se snažit prosadit online, nechám chviličku práci běžet na setrvačnost a svou energii, myšlenky, vnitřní hledání budu věnovat hubnutí. Až tato vyhrazená doba uplyne, tak se k práci vrátím naplno, s trochou štěstí se zdravějším a štíhlejším tělem.

Rozhodnutí s něčím pohnout nebo něco uskutečnit je v jisté fázi naší cesty klíčové.

A v případě kroků, které jsou v energii našich uskutečněných snů – tam se musíme rozhodnout pro každý jeden krok zvlášť.

Znovu a znovu. Každý den.

Protože každý z těch kroků bude chtít odvahu. Budeme v sobě muset překonat nechuť, strach i protitlak.

A každý z těch kroků bude obnášet něco, co jsme ještě nedělali, a povede někam, kde jsme ještě nebyli.

A to je dobře – protože se chceme v životě přemístit ke svému snu blíž. Potřebujeme jít do neznáma.

A proto je namístě zabydlet se na nějaký čas mimo svou komfortní zónu. Udělat si pohodlí v nepohodlí a nechat se životem malinko zocelit.

Můžu vám říct z vlastní zkušenosti, že si zvyknete – a ty kroky, které vám na začátku přišly velké a děsivé, budete za nějakou dobu zvládat hravě a téměř poslepu.

Je to nevyhnutelný průvodní jev růstu.

Ať chcete nebo ne, může přijít moment, kdy pro vás nebude možné udělat další krok. Pocitově jakoby se nešlo hnout z místa. Můžete u toho cítit strach, nebo smutek, vztek, zamrznutí, tíhu, protitlak, beznaděj… nebo v tom může být nějaká životní okolnost.

Možná už teď krátce po aktivování vibračního mostu cítíte v zádech takový zvláštní tah, který vás brzdí a táhne zpátky jako dělová koule u nohy.

Možná tento pocit znáte velmi dobře – a za ta léta, kdy se pokoušíte svůj sen uskutečnit, jste tento pocit zažili už nesčetněkrát. Dost možná je to ten důvod, proč jste vstoupili do tohoto kurzu.

Pokud to tak je, nezoufejte, jste správně. Dostali jsme se do místa, ve kterém jako šaman odvádím většinu své práce.

Pokud vás na vaší cestě něco neuchopitelného stále zastavuje, neznamená to, že jdete špatně. Ve skutečnosti jdete správně.

Jenom jste narazli na jednu ze svých vnitřních překážek. Vítejte. Překážky a krize jsou jedny z vašich největších šancí.

Léta jsem hledala, jak lidem co nejjednodušeji vysvětlit ty hluboké souvislosti našich vnitřních bloků, se kterými pracuji.

V šamanském výcviku jsme to zvládli za 5 minut pomocí jednoduchého obrázku.

…

…

To, co vidíte, jsou linie naší minulosti – pevně semknuté do proudu našeho života.

Naše minulé zkušenosti.

To jak mě děti na sídlišti nechtěly přijmout i to, jak jsem byla jedna z nejlepších studentek. To, co jsme se naučili i to, co jsme se naučili, že nejde…

Zkušenosti našich předků.

To jak mé prababičce vzali statek a dali jí místo toho jednopokojový byt v paneláku. Nebo to, jak moje máma nedokončila vysokou školu, protože jsem se narodila…

Zkušenosti z minulých životů.

Všechny sliby, těžká rozhodnutí, ztráty, strachy, zranění, bolesti…

Všechno jsou to zkušenosti ovlivňující, kudy tyto linie vedou – semknuté do jednoho proudu, který se řítí vpřed s velkou setrvačností.

Novodobí šamani jej nazývají momentum tunel, volně přeloženo jako tunel pravděpodobnosti.

V nekonečném okamžiku „TEĎ“ se linie mají možnost rozejít do stran. Většina z nich však dále pokračuje ve své dráze.

To je to vnitřní pnutí, které cítíte – a které vás jako takový spodní proud nepustí dál než na pár kroků od vaší původní dráhy.

98% procent událostí, které nás s největší pravděpodobností potkají, jsou předurčené naší minulostí – a nachází se v rámci tohoto tunelu.

Pak jsou tam tenoučké linie, které z tohoto tunelu vybočují. Pravděpodobnost, že se stanou, je ale mnohem menší.

A to je s největší pravděpodobností to místo, kam se snažíte dostat.

Pokud bychom se chtěli přesunout na linku, které z tunelu vybočuje, a pravděpodobnost že se stane je 2%, tak potřebujeme změnit 98% procent našich životních návyků…

Zatím dobrý?

Zkuste si teď nacítit, kde v rámci toho tunelu se nachází váš cíl – to místo, kam byste chtěli směřovat.

Nachází se v rámci toho 98% okna?

Pokud ne, čeká vás práce. V tomto kroku si vysvětlíme, jak a co můžeme v takovém případě dělat.

Spousta odborníků – a také spousta čarodějek – se ve své práci pohybuje v rámci tohoto tunelu pravděpodobnosti. A to ne nutně chcete.

Například si nechcete nechat číst budoucnost z karet, pokud dotyčná kartářka vidí jenom to co je v tunelu pravděpodobnosti a vy se snažíte změnit kurs. Její předpověď totiž jenom ukotvuje onu pravděpodobnou budoucnost do vaší časové osy.

Úkolem šamana je pomoci vám vymanit se z linie pravděpodobnosti a přesunout se do okna možností.

Které je mnohem širší. A všechny ty nejšťavnatější možnosti – váš uskutečněný sen – jsou s největší pravděpodobností tam.

Co s tím?

Když se podíváte na malý vzoreček výpočtu kinetické energie, co je na obrázku, zjistíte, že náš pohyb závisí od naší hmotnosti a rychlosti.

Když chceme vybočit z tunelu pravděpodobnosti – z toho, kam se v daném momentě pohybuje – musíme 1) snížit hmotnost = odhodit zátěž a 2) zpomalit.

Co je zátěž?

Hmotné věci, které nám zabírají prostor. A také nehmotné věci, které nám zabírají prostor.

Staré zranění, strachy, smutky, bloky, přesvědčení, dohody, sliby, rozhodnutí… Toto všechno způsobuje, že ve vysoké rychlosti se nám směr mění těžko.

Hmotné věci můžete prostě vytřídit a uklidit. Nehmotné věci začneme uklízet společně.

Co znamená zpomalit?

Nadechnout se. A zkusit se zastavit.

Nevrhat se posté do té samé hádky s partnerem nebo s dětmi.

Nedělat tu kampaň zase tak jak minule, pokud nevyšla.

Nepsat zase program na poslední chvíli tak jako já.

Nejíst ten patnáctý kousek čokolády.

Dýchat.

Někde tam na kraji našeho zorného pole je možnost, která čeká, až jí budeme věnovat pozornost.

Zkuste se po ní podívat.

Když se nám povede se úplně zastavit, naše rychlost se sníží na nula – a celý ten kinetický vzoreček přestane existovat.

Ocitneme se v bezčasí. V nekonečnu. A to je to místo, odkud pracuje šaman.

To je místo, odkud můžeme změnit směr.

Nulová zátěž. A nekonečno. Když v tomto místě aktivujete vibrační most, bude mít úplně jinou sílu.

…

To je hodně vyčerpávajících informací najednou, že? Nebojte, teď to můžete všechno hodit za hlavu.

Můžete zapomenout na celý tunel, protože ten důvod, proč nemůžete vybočit z dráhy, už v této chvíli cítíte.

Dovedl vás k němu váš virační most.

Je to ten divný pocit, který TEĎ cítíte a máte ho pokaždé, když vám nejde udělat krok.

Tento pocit (a část toho ledovce pod ním) společně proměníme během ohňové ceremonie.

Jedním z úkolů vibračního mostu je umožnit vám dojít až k vaší vnitřní překážce. Jakmile ji budete v sobě cítit, vnímat, máte téměř vyhráno. Protože uvidět ji je první z kroků, které vedou k její proměně v sílu.

Překážky, bloky – “zátěž” – vnímám při práci s klienty ve vrstvách. Máme vrstvy, kam dosáhneme našim vědomím, a vrstvy, které fungují jako vnitřní pnutí, spodní proud, který ovlivňuje naše intuitivní volby a prostě nás někam nese, ať se snažíme jakkoliv.

Přijde klientka s tématem. Například že ať dělá co dělá, nedaří se jí rozjet podnikání tak, aby ji hezky uživilo.

Na povrchu bývají myšlenky a frustrace z nedávných dní a týdnů. Oprašujeme je jako stopy v písku. Jenom udávají směr, kam se dívat. Nechce se mi do těch obyčejných rutinních věcí, které s podnikáním souvisí, pořád jen utíkám k novému miliónovému nápadu, a tak vlastně stojím na místě.

Pod tím jsou často energetické vazby k našim blízkým. Ale můj partner pořád říká, že to nemá cenu. Vůbec mě nevidí… a nějaká část nás je zamrzlá v tom jak nepříjemné to je – a že to potřebuje ukázat světu, aby se to konečně začalo měnit. A kvůli tomu zamrznutí se nejde hnout z místa.

Velmi blízko, jen o vrstvu jinde, většinou ve stejném místě na těle, bývají energetické vazby z dob dávno minulých. Sliby, které jsme dali. Rozhodnutí ve víru emocí, která jsme učinili a ony se zapsaly do hloubky našeho nevědomí jako popis práce. Zranění, která jsme utržili. Vždycky byl někdo lepší než já, až jsem se přestala pokoušet něco dokázat. Proto stojím na místě. Něco ve mně to vzdalo ještě před tím, než jsem se narodila. O rutinních věcech to vlastně vůbec není.

Když noříme ruce ještě hlouběji, dotýkáme se témat z rodových linií. Ty mají v životě tak velký tah, že se jim dá jen těžko vyhnout. Když se na ně díváme, vinou se jako stuha daleko do dálky a v jednom místě je zlom. Zranění, kvůli kterému síla předků přestala v linii proudit. Babička vyrostla ve válce a nikdy nemohla dělat takové povolání, jaké chtěla. A její babička – ta musela na vsi tajit, jak dobře se jim vede, aby jí nepomluvily… Už chápu, proč nemůžu najít nic, co by bylo opravdu moje – a proč je pro mě tak těžké být vidět na sítích.

Když zranění z rodových linií uzdravujeme, tato síla začne klientům jemně narážet do zad, jako vítr do plachet.

Pod rodovými tématy bývají vrstvy našich osobních zranění a témat. Témat, kvůli kterým si naše duše vybrala svou rodovou linii. Tato zranění prostupují stěnou čaker jako hutné chuchvalce stagnující energie. Jejich proměnu provází až fyzický pocit uvolnění. V hrudníku cítím obrovskou tíhu. Jako by na mě ležela tíha celé mojí rodiny a očkávání. Nikdo na mě nikdy nebyl hrdý za to, jaká jsem. Vůbec nevím, odkud se to bere, ale přesně takto se cítím, když nemůžu najít odvahu udělat něco pro své podnikání.

A pak… se mi někdy ruce v systému zanoří ještě hlouběji. K těm VELKÝM tématům. Těm opravdovým. Bolestem a strachům ukrytým v hloubce, které definují náš život.

Najednou už to není o tom, že neumím rozjet podnikání. Ale o tom, že, odjakživa, celý život jsem měla pocit, že jsem k ničemu a nic velkého nikdy nedosáhnu. A v tomto místě v našem systému je to zapsáno jako fakt, žitý každou vteřinu našeho života a tisíckrát potvrzený zkušeností.

Až do takovéhle hloubky sahají témata, která nás dělí od našeho uskutečněného snu. Ale stejně jako u tunelu pravděpodobnosti, s tou hloubkou si teď nemusíte lámat hlavu.

Protože zátěž můžeme rozpouštět postupně, vrstvu za vrstvou. A potřebujeme začít tam, kde jsme právě TEĎ. A teď, v této chvíli – teď cítíte, kde vám to drhne. Cítíte ten pocit. A to stačí.

Jakmile narazíte na překážku, je fajn pracovat s ní vědomě do takové hloubky,  do jaké dosáhnete.

Pojďte svou překážku prozkoumat. POZORNOST dělá zázraky.

Jak se cítíte? Co vám běží hlavou?

Jak si vznik této překážky vysvětlujete? S čím může souviset?

Co jste objevili? Pojďte si do toho dýchat. Buďte s tím chviličku. Všechny ty vjemy vám přišly něco říct. Co vám říkají? Kam je potřeba se podívat? Co to místo potřebuje? Můžete mu to tam poslat?

Pak si položte otázku: Kdo jsem já?

Jsem toto zranění/ emoce/ přesvědčení?

Nebo jsem ten/ta, kdo se dívá?

Dýchejte.

Jakmile se vám povede přemístit se do pozice pozorovatele, najednou víte, že jste větší než to, co cítíte v souvislosti s vaší překážkou.

A v té chvíli máte možnost zastavit se, a udělat to jinak.

Co by vám k tomu mohlo říct vaše budoucí – úspěšné já? Aktivujte vibrační most a zeptejte se ho.

Jakému negativnímu monologu v hlavě můžete začít vypínat gramofon?

Jaké pozitivní prohlášení si můžete začít opakovat místo toho? Doporučuju věty, které začínají slovy “můžu” nebo “je pro mě bezpečné”.

Jaké přesvědčení můžete odložit? Čemu se můžete rozhodnout věřit?

Jaký krok můžete udělat?

Tento postup můžete opakovat pokaždé, když se překážka objeví. Zastavit se, uvědomit si co se děje a jaký starý vzorec mi tam najíždí, a nechat jej vyšumět. Dýchat. A pak se rozhodnout jak jinak můžu. Pomůže vám to vykročit mimo zajetou kolej.

Vědomé rozhodnutí v přítomnosti má větší sílu, než vnitřní pnutí v hloubce.

Tímto způsobem si můžete zvědomovat a proměňovat překážky, se kterými se v sobě potkáváte. Život vás provede. Vrstvu za vrstvou.

A ano – někdy v sobě narazíme na něco, co je v příliš velké hloubce, než abychom to zvládli proměnit sami. A nebo je to moc velké.

Když jsem tvořila tento kurz, několik měsíců jsem se budila ráno s krkem protaženým dopředu jako želva a s rozbolavělými trapézy. Pokoušela jsm se tam podívat sama, ale už samotný pohled do toho místa byl tak nepříjemný, že jsem vůbec neviděla, co tam je za problém, a ani jsem s tím nedokázala sama hnout. Zkoušela jsem cvičit, masírovat, nic nepomáhalo.

Když jsem se na to dívala s kamarádkou, vzpomněla jsem si na sousedku, která bydlela v patře pod námi, když jsem byla malá. Nevzpomněla jsem si na ni 20 let… Neměla mě ráda, a já jsem se cestou ze školy vždy musela plížit přes první patro, kde bydlela, tiše jako myška, jen ať nezjistí, že jdu kolem… Brala jsem schody po dvou, s krkem protaženým dopředu a těžký baťoh se mi zařezával do ramen…

Proč si na to moje tělo vzpomnělo zrovna teď, o 30 let později, když tvořím kurz? Protože ten kurz patří mezi lidi. Ale sdílet jej je v rozporu s tím být tiše jako myška… A můj systém si prostě vzpomněl, jak nebezpečné pro něj bylo být vidět a slyšet.

Jakmile narazíme na něco většího, než jsme my, má smysl podívat se na to společně s někým. Ani piáno do schodů se nepokoušíte nést sami… Ani uzdravit zranění z nedostatku pozornosti, nebo z obrovského pocitu selhání, nebo ztráty, strachu, bolesti… Člověk není ostrov. Nemusíte být na to sami, a v případě velkých témat to ani není rozumné. Potřebujete někoho, kdo vám nabídne jiný pohled a kdo se s vámi nejen ponoří hluboko, ale také vás z té hloubky zvládne vytáhnout zpátky na světlo.

Jak to poznáte, že potřebujete s nějakým tématem pomoct? Jednoduše. Prostě s ním nebudete vědět pohnout sami.

V takovém případě vás zvu na šamanské setkání – a společně se podíváme na myšlenky, emoce, vzorce, zranění, bloky a vnitřní pnutí v hlubokých vrstvách vašeho pole, a proměníme je tak, aby se vám k vašemu uskutečněnému snu začala otevírat cesta.

A také můžete zkusit konstelace, kineziologii, kranio, EFT, čínskou medicínu, homeopatii, aromaterapii, feng shui, ikigai, koučink, meditaci, taj-či, procházky v lese, automatickou kresbu nebo psaní… cokoliv vás volá.

A samozřejmě také lékaře, psychoterapii, psychologa, fyzioterapeuta… Pokud vidíte překážku, opřete se do ní vším, co máte k dispozici, ve všech čtyřech rovinách reality.  Synergie toho všeho nakonec zafunguje.

Ráda říkám, že v mém oboru se velmi těžko dají někomu nebo něčemu připsat zásluhy za posun klienta. Pokud se mi povede s klientem udělat velký kus práce a on díky tomu udělá velký posun v životě – stalo se tak i díky tomu, že ke mně přišel připravený. A jeho připravenost je výsledkem všeho, co našemu setkání předcházelo. Celé jeho životní cesty.

Ve velké hloubce, kde už je to o našich individuálních a hlubokých příbězích – tam je těžké napsat návod obecný pro všechny. Přesto pro vás mám techniku, která pomůže to hluboké vnitřní pnutí rozvolnit, a otevřít cestu k řešení.

Je jí šamanská ohňová ceremonie. Pojďte, zvu vás.

Můj první kontakt s ohňovými ceremoniemi byl velmi podobný, jako je nejspíš teď ten váš. Fouknout problém do párátka a spálit! Co by to mohlo změnit.

A tak jsem prostě něco bezhlavě foukla a hodila to do ohně – pokaždé, když jsme během šamanského výcviku nebo šamanských pobytů dělali ohňovou ceremonii.

Jenomže – pokud jsem to myslela vážně, s každou ceremonií se dostavila změna – někdy do několika minut.

Když jsem na začátku svého výcviku hledala, jak nabrat zastagnovanou energii na orlí pero a vytáhnout ji z čakry bez koukání do příběhů, byla jsem úplně bezradná. Vůbec mi to nešlo. V tom období jsem byla na šamanském pobytu a jeden večer jsme dělali ohňovou ceremonii. Foukali jsme přání do kamene – a mé přání bylo se to naučit. Kámen jsem pečlivě uložila do ohňe a chvíli koukala do žhnoucích uhlíků. Za chvíli ke mně přišla kamarádka, která pobyt organizovala, a začala se mě ptát na výcvik. Povídaly jsme si, a mezi řádky pár puclíků zapadlo do sebe, a já jsem najednou věděla. Něco, co jsem měla dojem, že se snad nikdy nenaučím, se změnilo do pár minut.

Když jsem se účastnila ohňové ceremonie s peruánskými šamany v Praze na podzim 2022, pálila jsem svůj strach, že nevím, kam patřím. A prosila o znamení, kde je moje místo. Znamení také přišlo do pár minut, a můžete si o ňem přečíst v tomto článku.

Kouzlo ohňové cermonie spočívá v tom, že vaše téma fouknete do dřeva a spálíte v ohni. Energie, která byla vázaná ve vašem tématu, se ukotví do dřeva a v ohni se změní na světlo, které si můžete vzít zpátky k sobě.

Místo energie zhmotněné do určitého vnitnřího pnutí se k vám vrátí energie v čisté potencialitě plné nekonečných možností.

A ten důvod, proč to funguje, je, že v šamanském prostoru u šamanské ceremonie vám pomáhají zástupy neviditelných šamanů z časů minulých i budoucích. Z takové ceremonie člověk odejde proměněný.

Když jsem na jaře 2023 začala dělat ohňové ceremonie pro druhé jako šaman, začínala jsem si být vědoma toho, že to není jen tak nějaké foukání do párátka, ale nástroj, který umí mít obrovskou sílu.

Zatím nejsilnější ohňová ceremonie, kterou jsem vedla, byla na přelomu zimy a jara 2024. Sama za sebe jsem pálila v ohni pocit, že se musím zmenšovat, abych byla přijata. A házela jsem do ohně přání, že bych chtěla začít učit to, co umím. Bylo to na závěrečném setkání prvního ročníku Živé akademie. Co následovalo, spousta z vás zná. Do několika týdnů mě život z Akademie vyšoupl jako lektora ven – k obrovskému překvapevní mě i všech zůčastněných.

Přineslo to bolest a spoustu výzev v osobní i pracovní rovině, ale nedalo se nic dělat. Události se rozpohybovaly tak rychle a takovým způsobem, že nezbývalo jimi projít. A já už teď vím, že dokud bych byla v Akademii, tak bych sama za sebe učit nikdy nezačala. A také bych si v pozici asistujícího lektora nikdy nestoupla do toho, kdo jsem doopravdy a co doopravdy umím. Jsem vděčná, že jsem tam kde jsem – a do bot svého předchozího já už bych se vrátit nechtěla. Ale nic to nemění na tom, že projít změnami, které moje přání odstartovalo, byla docela výzva, a jejich efekt stále trvá. Jedním z důsledků je třeba tento kurz:)

Proč vám to píšu. Nebojte se toho, že by ohňová ceremonie – byť s párátkem – měla malý efekt. Spíše si dejte pozor na to, co si u ní přejete. Protože ohňová ceremonie může rozpohybovat události, kterými pak budete muset projít.

I když, většinou když s ohňovými ceremoniemi začínáme, tak to není tak horké. Aby párátko co shoří v ohni mohlo způsobit takto velké a rychlé změny, potřebujeme být rozhodnutí, že danou změnu doopravdy chceme. A potřebujeme se umět přesně zacílit. Vyhmátnout přesně ten pocit a přesně tu okolnost, která nás brzdí – a tu hodit do ohně. A to chce malinko cvik. Ale když se budete důsledně věnovat hledání a zkoušet, budete odměněni.

Když s ohňovými ceremoniemi začínáme, jejich efekt pocítíme jako uvolnění pnutí někde ve velké hloubce. Zároveň nám svět kolem začne pomalu umetat a skládat cestičku.

Ty velké změny pak přijdou, když jsme připraveni.

Projít si společně se mnou ohňovou ceremonií vám nabízím jako nástroj, který vám umožní postupně proměňovat tu hloubku, kam sami nedosáhnete.

Postačí, když si pustíte video, a do párátka fouknete to, co vás trápí a chcete, aby odešlo.

Foukejte ten pocit, který máte, když se nemůžete na cestě za svým snem hnout z místa.

A foukejte obraz sebe sama, jak máte tento pocit.

Pokaždé, když se na cestě ke svému uskutečněnému cíli budete cítit hrozně, zvu vás fouknout ten pocit do párátka a spálit.

Na začátku vás zvu ohňovou ceremonií projít společně se mnou ve videu. Můžete se k ní opakovaně vracet. A postupně můžete zkoušet sami bez videa.

Ve videu budeme foukat nejen pocit, který vás brzdí, ale i dvě přání – pro sebe, a pro vaši komunitu resp. pro Zemi.

Do ceremonie se můžete zapojit, nebo se jenom dívat. Obojí je v pořádku.

Proměna zátěže sama o sobě za nás změnu neudělá. Jenom odstraní závaží, které nás zpomalovaly, a pomůže odklidit z cesty ty největší překážky. Ale udělat krok mimo zaběhanou kolej musíme my.

Cílem je přestat tvořit nové zkušenosti na obraz těch starých. A začít tvořit opravdu zkušenosti nové:)

Zastavte se na chviličku a zamyslete se nad tím. Potřebujete sami sebe cíleně nasměřovat k NOVÝM zkušenostem.

Cíleně vykročit mimo zaběhlou rutinu a mimo vyježděné koleje.

Jak? Cíleně se zaměřit na oblasti, které víme, že jsou součástí toho, kam směřujeme, ale doteď jsme se jim vyhýbali.

Já mám v tomto ohledu život měnící zkušenost ze studia angličtiny. Měli jsme během studia předmět “morfologie anglického jazyka”, co je něco jako anatomie anglické gramatiky. Byli tam studenti, kteří tímto předmětem procházeli s vynaložením úsilí, ale poměrně elegantně – a pak jsme tam byli my ostatní.

Každý samozřejmě měl svůj příběh. Ten můj byl, že jsem přicházela z francouzské biligvální střední školy a angličtina byla prostě matoucí a těžká. Ale náš vyučující byl natolik nekompromisní, že na příbězích nezáleželo. Buď jste to uměli, nebo ne.

A tak jsme se na úplně posledním termínu každé zkoušky z morfologie potkávali skupinka těch stejných lidí, a dokola selhávali. Ve třetím ročníku jsem už měla odevzdanou bakalářskou práci a všechny zkoušky – a jediné, co mi zůstávalo, byl úplně poslední termín z morfologie. Poslední termín před vyhozením ze školy bez titulu.

Bylo to všechno nebo nic. Už jsem si nemohla dovolit sklouzávat k opakování toho, co už jsem si četla a trénovala a jakž takž věděla. A k opakování toho, co známe, je velmi snadné sklouznout, ať už se jedná o školu nebo o skutečný život.

Musela jsem cíleně hledat ta místa, kterým nerozumím. Které jsem si ještě neprošla. Kterými se mi zabývat nechtělo. Které byly strašidelně složité, únavné, nedávaly smysl nebo jsem u nich usínala. 

Zní to jako drobnost, ale v něčem to byla radikální změna přístupu. Přestala jsem se zabývat tím, kde jsem byla doma, a cíleně a opakovaně šla do něčeho, v čem doma nejsem.

Výsledek byl, že v písemné zkoušce – té úplně poslední – jsem byla nejlepší ze všech zbývajících studentů, a ústní zkoušku jsem udělala za A, a s pochvalou.

Spousta lidí tehdy ze školy musela odejít… Já jsem vystřelila z téměř posledního místa na první. Žádné kouzlo v tom ale nebylo.

Jen malá změna přístupu: zaměřit se na to, co je součástí mé cesty – a nechce se mi do toho.

Posun se děje tehdy, když děláme kroky, které vedou někam, kde to neznáme. Když se pouštíme do věcí, které jsme ještě nedělali (minimálně v tomto životě ne) a učíme věci, které ještě neumíme.

Tímto způsobem se posouváme z místa a energie, ve kterých stojíme teď, do místa a energie, které jsou jiné a jinde.

A ideální stav je, když se nám povede posouvat se ve všech rovinách najednou.

Pomocí vibračního mostu změníme rovinu energie, ve které se nacházíme – a tu použijeme pro navigaci v poli možností. Náš změněný stav nám umožní vidět kroky, které vedou do stejné energie, jako je náš uskutečněný cíl.

Pak je důležité tyto kroky převést do všech zbývajících rovin – postupně.

Rovina energie je nejrychlejší.

Následuje rovina myšlenek a emocí. Zkuste jí teď věnovat 10 minut svého času.

Aktivujte svůj vibrační most a potkejte se s tou verzí sebe sama, která už je v cíli. Můžete se jí zeptat na to, co vás v této chvíli trápí a nevíte si s tím rady. Jakou má pro vás odpověď? Podívejte se, čemu věří – jaká přesvědčení má tato verze vašeho já, která už je v cíli. A jaký strach, jakou myšlenku naopak bez obav může vypustit? Zapište si je, a zkuste si s nimi hrát během dne. Co si můžete sami pro sebe začít opakovat? Jakou myšlenku? A jakým myšlenkám naopak můžete začít vědomě vypínat gramofon?

Rovina kolibříka – cesty naší duše – spočívá v tom, že opravdu začneme aktivně dělat kroky, které někam vedou. Použijte vibrační most jako navigaci, vyberte si jeden smysluplný krok a potom pojďte vykročit do neznáma. Navzdory tomu, že se se vám nechce, protože neznámo je děsivé a nepohodlné.

Kolibřík je malý ptáček, který každoročně migruje z Jižní do Severní Ameriky – a to navzdory tomu, že nemá ani velké tělo, které by udrželo zásoby živin, ani velká křídla, která by dokázala překonat naráz velkou vzdálenost. A nemá ani mapy, kurzy, školy, mentory, terapeuty, návody… Nic. Jen volání ve svém nitru a schopnost ho následovat. A stejně tak jako on, dokážeme to i my, jakkoliv nepřipravení se cítíme.

Většinu pomoci a moudrosti a informací, které vás mají potkat na cestě k uskutečnění svého snu, nenajdete v tomto kurzu. Najdete je tam venku, na cestě do neznáma. Když se potkáte s neznámými lidmi, budete dělat věci, které neumíte a půjdete cestami, které neznáte.

Tehdy naše intuitivní já zbystří všechny smysly, naježí chlupy a začne stříhat ušima – a my najednou vkročíme do proudu, který nás laskavě provede přes soutěšky a hřebeny, až tam, kde se rozprostře nádherný výhled, a my už budeme vědět, že v srdci známe cestu.

Když se nám povede pravidelně se vracet prostřednictvím vibračního mostu ke změněné energii, pouštět k sobě nové myšlenky a přesvědčení a ty staré naopak odhazovat, a dělat akční kroky, které cítíme, že je potřeba udělat – tak se postupně začne proměňovat i ta nejpomaleší ze čtyř rovin – náš hmotný svět.

Než se hladina energie v naší realitě i v našem poli ustálí v rovině našeho uskutečněného snu, bude mít tendence stékat dolů jako vodopád, kdykoliv polevíme v našem úsilí.

Dokud v našem poli máme otisky, které s naším uskutečněným snem neladí, budou fungovat podobně jako zátěž na horkovzdušném balónu. Když chceme vzlétnout, potřebujeme pravidelně zažehnout plamen nadšení.

A dokud ani okolnosti v hmotném světě kolem nás realitě našeho snu neodpovídají, budeme si často připadat, jako by naše cesta k cíli byla jenom iluze.

A tohle je místo, kde je snadné se vzdát. Proto můžete kolem sebe vidět tolik lidí, kteří se zasekli někde v půlce cesty.

Můžete se na to dívat takhle: je to jako byste stáli jednou nohou ve vašem hmotném světě, a druhou nohou ve světě možností, kde váš sen již existuje.

Vy jste ta cesta, skrze kterou se to děje. Vy jste ten most, skrze který se váš sen stává skutečností.

To nevadí, že nikdo jiný jej zatím nevidí. To nevadí, že zatím se to neděje. To nevadí, že tam ještě nejste. Jste na cestě, a to stačí.

Proto je fajn mít záchytné body, které pro vás budou fungovat jako záchranná síť pokaždé, když klesnete s hladinou energie příliš hluboko.

Záchytný bod může být cokoliv  – třeba vaše odrazové můstky vytištěné v rámečku. Nebo každodenní rituály, kterými si je připomínáte.

Ale za mě – nejspolehlivěji funguje prostě se obklopit úspěšnými příběhy. Obklopit se příběhy lidí, kteří UŽ JSOU tam, kam se snažíte dostat.

Oni si tu cestu už prošli. Vědí, co potřebujete vědět. A mají energii v té rovině, kde ji vy potřebujete mít.

Když sledujete známé a úspěšné lidi, jejich příběhy vás často překvapí. Nikdy nezapomenu, jak úlevné pro mě bylo slyšet v podcastu Denise Duffield Thomas, jak se na její první online kurz přihlásila jenom jedna žena, a jak musela na zoomech předstírat, že má dotazy od spousty dalších účastníků.

Najednou si říkáte, že když oni to měli stejně jako já – já to můžu mít stejně jako oni. Najednou čtete příběhy o tom, jak těžké to bylo. Jak se báli, cítili nepatřičně – a stejně šli dál.

Najednou zjišťujete, že bát se je v pořádku. Že nevědět kam dál je v pořádku. Že je to prostě normální součást cesty, stejně jako úspěch.

A doba, ve které žijeme, je pro kontakt s úspěšnými příběhy jako stvořená.

Příběhy úspěšných lidí ve vašem tématu můžeme číst v knížkách, poslouchat v podcastech, sledovat ve videích na youtube, nasávat v online kurzech, vnímat na retreatech a dennodenně se s nimi potkávat na sociálních sítích… Nebojte se vstoupit do jejich světa.

Skrze kontakt s nastavením úspěšných lidí můžete nasávat mindset i energii, které potřebujete.

Když jsem nedávno v komentáři na sítích psala Lucii Harnošové, že rozjíždím nový projekt a přináší to spoustu nejistot, dostala jsem od ní jako odpověď slavícího smajlíka. Vykoukla jsem z ulity a ona moji nejistotu v jediném momentu přecvakla do úplně jiného mindsetu. A to je ten point.

Když se obklopíte úspěšnými příběhy, umožní vám to, pomalinku, krůček za krůčkem, čím dál víc přemýšlet a žít ve světě, kde váš uskutečněný cíl je normální stav bytí. A to je ta chvíle, kdy se váš uskutečněný sen po kousíčkách začne opravdu stávat skutečností.

Do tohoto prázdného prostoru patří naše síla.

A tato síla může být dvojí povahy.

Může to být síla, která byla vždycky naše, ale okolnosti našeho života v jistém bodě nabraly takovou podobu, že tato síla přestala mít možnost být naší součástí.

Například uděláme chybu a ta vede k velkému průšvihu – a ztratíme schopnost věřit sami sobě.

A nebo vyrůstáme za války a zažijeme taková zvěrstva, že pocit bezpečí v našem podvědomí prostě nemá místo.

A nebo někomu něco slíbíme – a zavřeme si tak všechny cesty, které jsou s tímto slibem v rozporu.

Šamani říkají, že v takovém případě tato část naší síly – náš “kousíček duše” – odchází do břicha Matky Země a tam čeká, dokud my si to ve svém životě nevyřešíme – aby se k nám mohl vrátit.

To je jeden druh síly, který můžeme cestou pro sebe sbírat. Sílu, která byla vždycky naše, jenom jsme k ní neměli nějakou dobu přístup.

Ten druhý druh síly se malinko vymyká našemu běžnému pojetí prostoru a času.

Je to moudrost a síla, kterou bychom už teď měli, kdybychom ten “kousíček duše” tehdy neztratili.

Představte si, jak velká tato síla může být.

Proto když přicházíte na šamanské setkání a pracujeme spolu, může se stát, že jakmile proměníme zranění v hloubce, otevře se nám možnost vrátit vám “kousíček duše”.

Šaman tehdy cestuje do spodního světa – k tomu úplně původnímu zranění, které ztrátu způsobilo, a pokud je to možné, přináší tuto sílu zpátky v podobě tří darů.

Jeden dar je samotný kousíček duše – ta síla, která byla vždycky naše, jenom jsme k ní v důsledku zranění neměli přístup.

Zbylé dva dary jsou nástroj a silové zvíře – a představují jistým způsobem jiné zobrazení naší původní síly, a jistým způsobem něco úplně nového – sílu a moudrost, kterou bychom už teď měli, kdybychom žili život bez ztráty daného kousíčku duše.

Šaman tyto tři dary přináší v podobě shluku energie, kterou fouká a ukotvuje do energetického systému – a také v podobě metafory. Obrazu, který nám umožní s touto silou přicházet do kontaktu a postupně ji do sebe integrovat.

Pro daného člověka je to jako by do jeho života najednou dosedla nová kvalita. Kvalita, kterou doteď neznal, a způsob prožívání, který mu doteď nebyl k dispozici.

Má to velkou sílu.

A protože práce s vibračním mostem, smysluplnými kroky a ohňovou ceremonií může mít také velkou sílu, rozhodla jsem se do tohoto kurzu zařadit šamanskou cestu do spodního světa. Ve videu vás povedu do spodního světa – a tam pro sebe můžete najít dar.

Budeme hledat nástroj, který vám umožní přijít do kontaktu s vaší vracející se silou – a pomůže vám na vaší cestě za uskutečněním vašeho snu kráčet s větší lehkostí.

Když se na cestě za svými sny zbavujeme starých zranění a zátěže, a sbíráme kousíčky síly, stáváme se jinou – silnější a lehčí verzí sebe sama. A tato verze je našemu uskutečněnému snu mnohem blíž.

Energii změníte rychlostí myšlenky.

S hmotou je to jinak.

Je pomalá.

A má velkou setrvačnost.

Když změníme svou energii, hmotný svět kolem nás bude ještě dlouho po této změně odpovídat energii našeho předchozího já.

Všechno, co se nám bude dít a všechno, co uvidíme kolem sebe, bude z velké části výsledkem našich minulých rozhodnutí – naší minulé energie.

A to může do našich životů vnést spoustu zajímavého zmatku.

Pokud se nám povede udržet se stabilně v energii našeho uskutečněného snu, odměnou nám můžou být například negativní reakce našich blízkých, kteří se s naší změnou nejdříve potřebují srovnat. Toto se někdy klientům děje i po šamanských setkáních. Doporučuji nebrat si tyto reakce osobně, je to jenom vlna, která přejde a vztahy se ustálí v místě nové rovnováhy.

Také se můžeme setkávat s různými zkouškami, jestli to myslíme vážně. Budete tak mít možnost prověřit své rozhodnutí a ještě pevněji si stoupnout do toho, co opravdu chcete.

Také se můžou objevit kostlivci, kteří vylezou ze skříně minulosti a začnou dělat bububu. Je to jenom pozůstatek něčeho, co ve vašem nitru už není. Není to znamení, že jdete špatně.

A pokud je váš cíl opravdu daleko a váš vibrační most zvučí velkou silou, může se stát, že na přechodnou dobu se vám rozpadnou některé jistoty ve vašem životě. Je to proto, že váš život se začíná přeskládávat. A aby se něco mohlo přeskládat, musí se něco nejdříve rozpadnout. Aby mohlo něco nového přijít, musí něco odejít.

Tato období bývají děsivá, protože v té chvíli, když jsme uprostřed, tak nevíme, kam povedou. Je děsivé nevědět. Prázdnota je děsivá. Chaos je děsivý, ale při tom zvláštně osvobozující. Když jsem se hlásila do soutěže o místo v šamanském výcviku, můj záměr byl tak silný, že do několika týdnů se mi úplně rozpadl život. Děti musely neplánovaně odejít z komunitní školy, ve které byly. Moje pracovní nástroje najednou přestaly fungovat v hloubce, ve které jsem pracovala. Přestala jsem mít jistotu v práci a přestala jsem mít klienty. A přestala jsem mít na práci čas, protože děti byly doma…

O tom, co se dělo a co bylo dál se můžete dočíst v tomto článku nebo si o tom poslechnout v tomto rozhovoru. Ale kdybych to měla shrnout do pár slov, dopadlo to dobře. Našli jsme mnohem lepší školu, která mnohem více ladí s životem, který chci s dětmi žít. Našla jsem mnohem lepší nástroje, které vycházejí z toho, kdo jsem, a moje práce je lepší, než jsem si kdy dovolila snít.

A toto je moje opakovaná zkušenost. Když nás vibrační most vede změnou života skrze rozvaliny starého, dopadne to dobře. I když to vypadá beznadějně. I když nevíme. I když máme strach. Dopadne to dobře.

Co v takových situacích pomáhá, je vnitřně nastavit kormidlo ke svému uskutečněnému snu, a držet ho nastavené tím směrem bez ohledu na to, jestli zrovna proplouváme bouří nebo bezvětřím.

Je to krok odvahy a důvěry. Opíráme se o víru, že to dobře dopadne, ve chvílích, kdy ještě nemáme žádný hmatatelný důkaz, že tomu tak bude.

Budou dny, kdy na vás okolnosti vašeho života budou tlačit jako balvan, a jediné, co vás bude spojovat s vaším uskutečněným snem bude kotvička záměru, kterou v tom místě budete držet silou vůle.

Budou dny, kdy vámi bude zmítat vichřice a vy nebudete vědět, kde je nahoře a kde dole.

A budou dny, kdy to půjde snadno, s lehkostí kondora plujícího ve větru.

A toto je také místo, kde mnoho lidí selhává.

Nevytrvají dostatečně dlouho.

Jakmile spojení vibračního mostu ochabne, energie naší současné reality nás začne vtahovat zpátky.

Proto je potřeba aktivovat vibrační most pravidelně.

Rozhodnout se znovu a znovu. Tolikrát za den, kolikrát bude potřeba.

Změna energie má totiž za následek několik věcí – pracuje z obou stran.

Mění náš vnitřní svět – perspektivu našeho prožívání a vnímání, o tom jsme mluvili doteď.

Změna energie ale zároveň pomáhá otevírat cestu ve vnějším plánu.

Vesmír se v určitý moment pohne a potká vás v půlce cesty. Taková je moje zkušenost.

A proto jsem na začátku psala, že cestu ke svému snu hlavou nevymyslíme. Protože když se pohne vesmír, vytvoří možnost, která tam ještě před chvílí nebyla.

Já jsem si třeba léta myslela, že abych mohla dělat to, co dělám, musím být vystudovaná lékařka. Ale život si dal velmi záležet na tom, abych medicínu nedostudovala. A já už dnes vím proč. Ale tehdy jsem tvrdohlavě trvala na tom, že musím a chci, a opravdu jsem chtěla. A pak jsem se léta vzpamatovávala z toho, že lékařkou nebudu. A až teprve když jsem to pustila, otevřela se mi cesta úplně jinudy. A v konečném důsledku dělám přesně to, o čem jsem snila jako malá, že dělat budu. Jenom k tomu vedla úplně jiná cesta.

Své vnitřní volání máme často tendenci interpretovat v kontextu možností, které známe. Přesně tak, jako pro mladší verzi mého já pomáhat lidem znamenalo být lékařkou, vaše mladší já si nejspíš naplánovalo cestu k tomu, co chcete dělat, v kontextu možností, které jste tehdy měli.

Jenomže teď už jste někdo jiný.

Rozezvučeli jste vibrační most. Foukli zátěž do párátka a nechali ji shořet v ohni. Objevili jste pro sebe dar ve Spodním světě.

Již v této chvíli máte jinou dráhu a jiné zdroje, než na začátku tohoto kurzu. A proto teď zkuste pustit tu cestu, na které jste doteď trvali, že ji musíte projít.

Ono je dost možné, že vaše cesta opravdu vede jinudy. Na stejné místo, ale jinudy, než jste si mysleli.

Zahoďte staré mapy. Rozezvučte svůj vibrační most a dovolte si nějakou dobu řídit se vibrační navigací. Moje zkušenost je taková, že se to vyplatí.

A když vykročíme, s odvahou a důvěrou, tak v okamžiku těsně před tím, než nám dojdou víra a síly, se vesmír pohne a projde druhou polovinu cesty za nás.

Jakmile vykročíme na cestu ke svému uskutečněnému snu, je to jako bychom se najednou probudili a napřeli síly do snahy dosednout na své místo v matrici stvoření.

Jazykem šamanů se tak dostáváme do ayni – správného vztahu se světem. Směřujeme tam, kde máme být. Kde je přirozeně naše místo. Stáváme se tím, kým se máme stát. A proto v tomto putování máme obrovskou podporu.

Mezi námi a světem začne probíhat komunikace, výměna. Ukazují se nám znamení a dějí synchronicity a náhody, které nás jemně vedou. My i svět jdeme ruku v ruce.

Uskutečnit své sny – a žít svůj plný potenciál – to je dle mých zkušeností jediný záměr, pro který funguje manifestace tak, jak se o ní běžně mluví.

Lehkovážně ohýbat realitu pro své vlastní pohodlí nebo pocit důležitosti je jako znásilnění. Ale když máme záměr stát se sami sebou – stát se tou verzí sebe sama, která žije sny, se kterými přišla na tento svět, to je něco úplně jiného. Plyne z toho užitek pro všechny.

Není to náhoda, že se rodíme v srdci se sny něco uskutečnit, nějak žít, něco cítit. A také není náhoda, že se rodíme do okolností, ve kterých tyto sny uskutečnit tak úplně nejdou. Šamani v souvislosti s tím mluví o stříbrné a zlaté knize našich životů.

Se stříbrnou knihou se rodíme, a je v ní popsáno, jak má vypadat náš život dle naší genetiky, společnosti, ve které vyrůstáme, rodových témat, našich minulých zranění a zkušeností… Mohli bychom celý život jenom opravovat nedokonalá místa v tomto příběhu.

Ale my máme na vybranou. Můžeme se rozhodnout vystoupit ze stříbrné knihy ven, a začít psát svůj vlastní příběh – svou zlatou knihu.

Můžeme se rozhodout aktivně se zapojit do toho, co se nám děje, a spolutvořit to, co bude následovat (rovina hada). Můžeme se rozhodnout učit se a měnit pohled na sebe a na to, co je možné (jaguár). Můžeme se vydat do neznáma (kolibřík). A když se synergie všeho spojí, můžeme přeskočit do úplně jiného životního příběhu, na jinou energetickou dráhu (kondor).

To je to mítsto, kam nás vedou vibrační navigace, ohňové ceremonie a dary ze spodního světa.

Můžeme se rozhodnout naši výchozí pozici prostě brát jenom jako startovní čáru – a vydat se na cestu za svými uskutečněnými sny – a za tou verzí sebe sama, která tyto sny může reálně žít.

Šamani tuto cestu nazývají cesta hrdiny – a vykročíme na ni v momentě, kdy se rozhodneme, že svůj sen opravdu uskutečníme.

Začíná to rozhodnutím. Cesta se začne skládat až potom. Nicméně – změnu v našem nitru můžeme vnímat okamžitě.

Vzpomeňte si na svůj obrázek vibračního mostu.

Dva body spojené čárou, vibrují ve stejné energii jako jeden celek.

Jakmile se pro svůj sen rozhodnete, UŽ JSTE NA CESTĚ.

V srdci vibrujete stejnou energií. Už teď je to v pořádku.

To nevadí, že zatím nevíte.

To nevadí, že jdete pomalu.

To nevadí, že zatím tam nejste.

Už jste na cestě. A to stačí.

Úspěch je nevyhnutelný. Je jen otázkou času.

Úkolem cesty hrdiny je umožnit nám proměnit se. Vyrůst, naučit se potřebné dovednosti, překročit strachy a uzdravit zraněná místa ve svém nitru.

Na cestě hrdiny se stáváme tím člověkem, který je schopen našeho snu dosáhnout.

Na jejím konci kvalita naší energie i životních okolností odpovídá našemu splněnému snu, a on může do našeho života zaplout úplně přirozeně, jakoby tam patřil odjakživa.

Cesta hrdiny není vždy snadná. Zároveň je v jistém smyslu hodně podobná cestám hrdinů z pohádek.

Principy, které na cestě hrdiny fungují, nádherně popsala Elisabeth Gilbert na závěr své knihy Jíst, meditovat, milovat (citát jsem překládala z anglické verze):

Pokud jste ochotni opustit všechno, co je vám známé a pohodlné  (což může být cokoliv od vašeho domu po hořké staré křivdy), a vydáte se na cestu hledání pravdy (ať už navenek nebo uvnitř sebe), a pokud jste skutečně ochotni považovat vše, co se vám na této cestě stane, za vodítko, a pokud přijmete každého, koho potkáte, jako učitele, a pokud jste připraveni – především – čelit některým velmi obtížným skutečnostem o sobě (a odpustit si)… pak vám pravda nebude odepřena.

Mě cesta hrdiny dovedla z místa, kde jsem byla neúspěšnou studentkou medicíny se dvěma malými dětmi až do místa, kde jsem šamankou a živím se svým posláním, a svou vizí pomáhám měnit svět. I já jsem si za svůj život prošla spoustou beznadějných situací.

A mám ráda tento moment. Moment, kdy se rozhodnu, že se jdu přemístit jinam – někam, kde to bude lepší.

Jakmile vstoupím na cestu, opadne pocit palčivé beznaděje. Začnu cítit, že to bude v pořádku.

Jakmile vstoupím na cestu, mizí pocit bezmoci, protože se aktivně podílím na tom, co se děje.

Mám dosah na změnu. Stávám se hrdinkou svého vlastního příběhu.

Překážky se mění na dar od života, ve kterém nalézám kousíčky síly.

Mizí potřeba se tolik srovnávat. Jdu tam, kde jsem nejlepší verzí sebe sama – a to není nikdo jiný než já:)

A proto není důležité jak rychle jdu. Jednou tam budu.

Pozornost se stáčí k přítomnosti.

K tomu jednomu malému kroku, který je přede mnou. Který potřebuje, abych se pro něj rozhodla. Který potřebuje, abych nabrala malý kousíček odvahy a vykročila do neznáma. Který potřebuje, abych mu věnovala pozornost a naučila se tu lekci, kterou mi nabízí.

A už jsem na cestě hrdiny ušla tolik kroků, že vím, že to bude v pořádku. Že někde na dohled bude někdo, kdo mi poradí nebo mi pomůže, přesně jako kdybych byla na skutečné pouti – třeba do Santiaga de Compostela.

Také vím, že jakmile ten krok udělám a zabydlím se v nové energii, bude čas udělat další malý krok.

A také už vím, že až se za pár let ohlédnu za svým mladším já, nebudu věřit svým očím.

A budu cítit velkou vděčnost.

Mílí přátelé, vítejte na konci našeho společného dobrodružství.

Čtyři kroky, které fungují, předcházela spousta textu. Trochu jsem se bála, jestli to zvládnete dočíst až sem. Blahopřeju a mám radost:)

Aby ty čtyři jednoduché kroky – nebo spíš principy – pro vás fungovaly, potřebovala jsem vám ukázat a vysvětlit spoustu věcí.

Ale ty samotné čtyři kroky jsou intuitivní a velmi jednoduché:

1) Aktivujte vibrační most a použijte ho jako navigaci – a udělejte krok, který z této energie vidíte.

2) Když se zaseknete, spalte zátěž v ohni – nebo si jakkoliv jinak nechejte pomoct.

3) Cíleně jděte do toho, co je nové – a na cestě k novému se obklopte úspěšnými příběhy a sbírejte kousíčky své znovunalezené síly.

4) A vytrvejte.

Spoustu z toho, co jsem psala, už znáte. Už jste to někde slyšeli nebo četli a nebo to dokonce děláte.

Pojďte se teď zaměřit na to, co v těchto krocích pro vás bylo nové. (Pamatujete na anglickou morfologii?:)

A pojďte si poskládat svou vlastní mapu na cestu.

Svou vlastní verzi čtyřech kroků.

Co byly ty vaše největší AHA?

Co jste doteď nevěděli?

Co jste věděli, ale neděláte to?

Pojďte tyto AHA a informace z jednotlivých kroků 1, 2, 3 a 4 teď v nejbližších týdnech implementovat do svého života, do své hrdinské cesty.

Jak bude vypadat VÁŠ krok 1? jak budou vypadat VAŠE kroky 2,3 a 4?

Pojďte si je zapsat – a nebojte se začít si s nimi hrát a zkoušet, kam vedou.

Tak se kroky z papíru stanou vašmi vlastními kroky. Moudrost kterou jsem se vám snažila popsat se stane vaší moudrostí a cesta za vaším uskutečněným snem se dá do pohybu.

Svou verzi kroků můžete také sdílet do skupiny jako inspiraci pro ostatní.

A až se vaše kroky obnosí a budete potřebovat kroky nové, nebojte se sem vrátit a přečíst si to celé znova. Texty, co jsem zde psala, mají hloubku a mnoho vrstev. Je dost dobře možné, že si z informací, co zde jsou, všimnete úplně něco jiného než před tím – a poskládáte pro sebe další, úplně novou vezi vašich kroků.

Přeji vám hodně štěstí.

Oslavuju všechny vaše malé i velké kroky vpřed – k vašim splněným cílům a snům.

A děkuji za společnou cestu.