Víš, na tobě se mi líbí, že cítím, že z nás nechceš udělat kopii sama sebe, řekla mi jedna žena.

Mluvily jsme o mém šamanském výcviku pro veřejnost – Cestě Hluboké řeky.

Opravdu nechci? Ptal se ve mně tichý hlas.

Z nějakého důvodu jsem s tím výcvikem pořád narážela.

Tak nějak sama v sobě i venku.

A tak jsem poprvé za rok a půl, co nad tím přemýšlím, použila svou vlastní medicínu.

Vzala jsem kameny, foukla do nich a rozhodila je na posvátnou látku z Apu Ausangate.

Mluvily ke mně v mnoha vrstvách.

Na ose byly navrstvené hromádky mých vlastních zranění jako vysoké zdi.

Vyvraždění druidů.

Dobyvatelé v Peru.

Nedorozumění dvou různých kultur. Bílý a tmavý kámen vedle sebe na mnoha místech.

Jsem starý šaman odjinud, který se narodil do srdce Evropy.

To, co bylo nepochopeno na obou stranách, je potřeba přemostit a dojít k porozumění a respektu.

Jsme lidé planety Země.

Jedna krev. Jeden národ.

No a jak má vypadat ten výcvik, aby to fungovalo? Položila jsem poprvé za rok a půl dotaz.

Odpověď změnila všechno.

Hodně jsem odsuzovala, jak komerčním způsobem Alberto a škola Four Winds prodávají to, co by mělo být posvátné.

To, co jim nepatří, aby to bylo prodáváno.

A toto byla moje největší nejistota.

Jak to udělat, aby to bylo správně?

Jestli se má toto učení vrátit lidem – říkaly kameny – nemůže to být tak, že ho bude dokonale umět hrstka vyvolených.

Patří všem. Je potřeba, aby si všichni vzpomněli.

Aby když se řekne čakra, lidé ji uměli navnímat a věděli, že jsou v ní otisky, které formují naši realitu.

A že tyto otisky jdou uzdravit a realita proměnit.

Začátek nemá být pro hrstku vyvolených.

Je pro všechny.

A já jsem v té chvíli začala rozumět Albertovi – proč tak uvolněně a otevřeně začal šířit to, co se naučil.

Začala jsem rozumět jeho učiteli, proč ho o to požádal.

A začala jsem rozumět sama sobě – proč jsem samu sebe do toho výcviku měla problém pustit.

Chtěla jsem najít lidi, co by se mnou prošli tu cestu celou hned – od začátku až do konce.

Ale ta cesta je pro každého z nás jinak dlouhá – a není důvod odepřít někomu začátek jenom proto, že na konec potřebuje dojít svým vlastním tempem.

Začátek je univerzální a je dědictvím nás všech.

A proto je v pořádku, když to budu šířit dál.

A proto je v pořádku, když si z toho učení vezmete princip a přizpůsobíte ho sami sobě.

Ne – nebudu se z vás snažit udělat mě:)

Budu držet prostor pro to, abyste mohli dorůst sami do sebe.

Výcvik jsem rozdělila na tři části. V první části jsou základy, které využijete v životě i práci sami pro sebe bez ohledu na profesi.

A v těchto dnech se naplnil první běh tohoto výcviku.

A to znamená, že v lednu vyplouváme:)

Nejbližší skupina se otevře v říjnu 2026. Pokud vás to zajímá, můžete se ozvat, a povím vám víc.