Vhledy z praxe: Minulé životy

09/03/2022 | Pod pokličkou

Jak se podívat do minulého života jsem si vzpoměla během kurzu s Albertem Villoldem.

Kineziologie se zastavuje v početí a velmi zlehka se umí dotknout rodových záležitostí, ale do minulých životů nechodí. I když by mohla, ten proces je vlastně stejný. Rozdíl je spíše v tom, že terapeut to musí umět ustát a energeticky zaštítit tak, aby to bylo bezpečné. A to vyžaduje trochu jiný druh práce.

Po kurzu s Villoldem mě minulé životy začaly najednou volat. Mám kamarádku, která se mnou ráda zkouší nové nápady a která se mnou do toho šla. Nepamatuji si téma, na jakém jsme pracovaly, ale pamatuji si její slova, když jsme přistály v minulém životě:

Vidím hořet dům, vypadlo z ní a začaly jí téct slzy po tvářích.
Co je to za dům? Ptala jsem se.
Je to můj dům. Občas se mi o něm zdá.

Nevím, čím se ta žena provinila. Působilo to tak, že byla příliš svá. Pravdivá.

Přišli, vypálili dům a jí sťali hlavu.

Vyčistily jsme otisk, pomohly ženě najít v sobě mír, zacelily díru na krku. Několik měsíců potom mi kamarádka napsala:

Teď mi něco došlo. Jak jsme spolu naposled pracovaly. …Najednou mi přestalo vadit když mě děcka berou za krk (dřív jsem to nesnášela). A vadili mi roláky, cokoliv na krku. A už jsem párkrát měla rolák a vydržela jsem v něm celý den. Teď mi to došlo, člověk řeší jednu věc a zároveň se mimoděk vyřeší další kterou jsem ani nevnímala jako problém:)

O tom, kam při terapii půjdeme, nerozhoduji já. Ptám se skrz kyvadlo (a nebo svalovým testem) a rozhoduje o tom váš systém. Někdy pracujeme v dětství, někdy v minulém životě, závisí na tématu.

Záleží také na tom, jak hluboko leží ono původní zranění, a jestli je potřeba k němu otevřít cestu.

Záleží také na tom, kudy vede ta nejkratší cesta. Někdy není nutné pracovat s původním zraněním, protože nejlepší pro pochopení a uzdravení dané záležitosti je naše zkušenost z jiné doby.

A někdy naopak není jiná cesta, než se ponořit takhle hluboko.

Myslela jsem, že stačí pracovat v dětství, ty záležitosti se přece dokola opakují, říkala mi nedávno jedna moje klientka.

No jo, jenomže se nám ke zpracování otevřelo téma vnitřního muže a mužství – a toho, že muži mají právo projevovat slabost a vyjadřovat city. A z pohledu malé holčičky bychom nikdy nemohly v tomto tématu jít do takové hloubky, jak bylo potřeba.

Od jistého momentu vnímám v našich tématech různé vrstvy. Ve stejném místě na těle je ve vrstvách bolest z dětství, propast z rodové linie a zamrznutí z minulého života. Pokud je téma provázáno všemi těmito vrstvami, pracujeme pokaždé v takové hloubce, která je nejlepší pro práci v dané chvíli.

Co vás o minulých životech zajímá? Máte i vlastní zkušenost?

Pravidelná dávka inspirace

Kdo jsem, a proč je blog v češtině i ve slovenštině?

Jmenuji se Bronislava Mesárošová a 14 let se věnuji rozplétání otisků dávných zkušeností – z našeho dětství, rodových linií a minulosti duše. Tato dávná zranění bývají usazená hluboko v našem poli a ovlivňují, jak se cítíme tady a teď. Když je ze svého nitra propustíme, můžeme si stoupnout do své síly a s lehkostí kráčet v životě tam, kde chceme být.

No a jsem Slovenka a žiju na Moravě;)

Fb skupina pro ženy, které jsou na cestě stát se naplno samy sebou: V proudu Hluboké řeky