Když jsem tento program tvořila pro jednu skupinu podnikatelek a poprvé si navnímala jejich potenciál, vyrazilo mi to dech.

Byl to potenciál změnit postavení žen na trhu práce. Potenciál přinést ženám obecně finanční svobodu – v jakémkoliv věku a postavení. Tento program je můj malý přínos do společné mozaiky…

Mezi šamany existuje životní princip, který se nazývá CESTA HRDINY.

Funguje asi takto:

Narodíme se s určitým snem v srdci – do podmínek, ve kterých je zdánlivě těžké toho snu dosáhnout.

Až nastane čas, sen v našem srdci se probudí a my začneme slyšet jeho volání.

Někdy to volání nejde neuposlechnout. Někdy naopak musí přijít něco, co nám naruší náš koloběh rutiny, zdraví a nebo bezpečí, abychom zvedly kotvy a začaly jej následovat.

Tak nebo onak – dříve nebo později se ocitneme na cestě hrdiny.

Tato cesta nás vede skrze nádherná místa i děsivá úskalí.

Jejím úkolem je umožnit nám vyrůst – získat všechnu tu sílu a moudrost, která nám umožní našeho snu dosáhnout.

Až jednou se nám to nakonec povede – a náš úkol je pak sdílet dary toho snu se svou komunitou a světem.

Připomíná vám to něco?

Mně to připomíná podnikání.

Když jsem hledala jak začít. Když jsem hledala jak postavit svou službu. Když jsem hledala jak ji pak prodat. A pokaždé když tvořím něco nového, je to tu zas.

Procházím si znovu procesem ztráty bezpečí a hledáním – abych se pak vynořila silnější a s něčím novým, co mohu přinést světu.

Nekonečný koloběh cest hrdiny, jedna za druhou.

Výchozí bod pro cestu hrdiny je, že se rozhodneme vzít své štěstí (a svou finanční svobodu) do svých rukou.

A jeden aspekt této cesty stojí za pozornost.

Pokud máme v srdci nějaký sen, není to náhoda.

A pokud se rozhodneme jít za jeho uskutečněním, zapadneme na své místo v matrici stvoření.

Jazykem šamanů tak vstupujeme do ayni – správného vztahu se světem. A svět nám díky tomu začne otevírat dveře.

Moje zkušenost je taková, že na cestě za uskutečněním těch VELKÝCH snů máme obrovskou podporu.

Tímto způsobem jsem se já dostala k učení šamanů. Tímto způsobem jsem potkala Lenku A. Němcovou a začala jednu z nejhezčích spoluprací mého života. Tímto způsobem jsem vyhrála šamanský výcvik.

A proto – ještě dříve než se naplno ponoříme do moudrosti šamanů – pojďte si své podnikání zasadit do kontextu své hrdinské cesty životem.

JE VAŠE PODNIKÁNÍ CÍL NEBO PROSTŘEDEK?

Pokud je podnikání cíl – kam vede? Co chcete vytvořit, až jednou…?

Pokud je podnikání prostředek – kam vede? Co chcete uskutečnit nebo žít/zažít, až jednou…?

Dovolte si své podnikání vnímat v tomto kontextu. Dovolte si stavět zámek, i když zatím jenom opracováváte blok kamene.

Bude to váš motor.

Vypadá to, že začínáme zlehka, ale nedejte se zmást.

Byl podzim 2022 a já jsem se řítila po dálnici do Prahy na léčení s šamanem z Peru. Byla to první z úsměvných událostí, které vedly k tomu, že jsem se k šamanům dostala mnohem blíž, než by se mi kdy snilo. Dokonce jsem je pak vezla na letiště cestou domů.

Šamani z Peru působí jako vaše milá tetička nebo strýček z druhého kolene. Jde z nich taková ta venkovská opravdovost. Ošlehané tváře. Jasný pohled. Obyčejný, „ručně“ a poctivě tvořený život plný malých aktů lásky.

Že Don Francisco, u kterého jsem tehdy byla, je jedním z mála alto messayok – nositelů nejhlubší šamanské moudrosti a také moudrosti peruánských hor, jsem se dozvěděla až během výcviku.

Tento střípek měl na své místo totiž zapadnout mnohem později…

První technika, kterou jsme se v šamanském výcviku učili, se nazývá iluminace. Její součástí je že šaman otevře čakru a pomůže uvolnit zastagnovanou energii – a otisky minulých zkušeností. Taková jednoduchá technika na rozehřátí.

Otisky v čakrách vídám jako mlhoviny – a pod chuchvalci mlhy bývá hluboký šrám. Šrám plný těžké energie spojené s dávným příběhem z minulosti. S bolestí, strachem, a často také se slibem nebo rozhodnutím.

V minulosti jsem se s klienty nořila do těchto příběhů.

Jak je ale jen tak vyndat? Bez vědomé práce? Vůbec mi to nešlo.

Běžely týdny a já jsem se dívala, jak spolužáci začátečníci s lehkostí vyndavají otisky z pole a sama na sobě cítila, jakou obrovskou sílu to má – ale sama jsem to nedokázala udělat.

Hlavou mi běžela otázka. Je to proto, že to neumím? A nebo proto, že jsem zkušená a vidím i to, co touto technikou prostě řešit nejde? Pozice nepochopeného génia a neschopného začátečníka jsou si něčím hodně podobné.

Když jsem se ptala učitelů, vypadalo to, že vůbec nerozumí mojí otázce. Prostě si dej čistý a jasný záměr, že to chceš udělat, byla jejich odpověď.

Trvalo skoro dva měsíce a chtělo to spoustu podpory mých kolegyň, než mi to došlo. Nakonec jsem si vzpomněla na svůj pocit z tetičky a strýčků z Peru.

Ty nejhlubší principy nejsou tajné, pompézní a složité. Jsou jednoduché a žité s láskou a pokorou každý den.

Mít jasný a čistý záměr ve světě ve kterém žijeme není snadné.

Ne když máme hlavu plnou strachů, dávných vzorců a pochybností o sobě.

Ne když jsme přesvědčené, že náš způsob jak něco udělat je ten nejlepší.

Plácáme se pak ve vyježděných kolejích – a zázrak nikde.

A je to tak dobře. Je to pojistný mechanismus.

Aby se každá naše myšlenka zhmotnila ve skutečnost musíme být ve stavu, kdy si myšlenky a záměry vybíráme opravdu vědomě.

Tehdy mi došla jedna z nejdůležitějších lekcí z celého šamanského výcviku.

Být šamanem není o zvládnutí nějaké techniky. Je to o PŘÍTOMNOSTI šamana.

A šaman je ten, kdo dokáže zosobnit samotný princip.

Žít pravdivě, skutečně a čistě tak dlouho, že všechno co udělá se stává Pravdou a Skutečností.

Jednoduchý, opravdový a „ručně“ tvořený život.

A to byl ten moment, kdy jsem poprvé zvládla vzít orlí pero, nabrat na něj šrám v čakře, a vytáhnout jej ven.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Cokoliv řešíte. Dejte si jasný a čistý záměr.

Nepovedlo se jej uskutečnit podle vašich představ?

Vraťte se k němu.

Je tento záměr to, co chcete žít, čím se chcete stát?

Je tento záměr to, co přinese dobro vaší komunitě?

Pokud ano, dejte si jej znovu. Tolikrát, kolikrát bude potřeba.

Až dokud neobjevíte cestu.

A dejte si záměr najít nejlepší cestu pro vás. Dejte si záměr dostat pomoc nebo podporu s tím, co je pro vás těžké. Dejte si záměr vyřešit, co vás brzdí.

 Záměr je začátek všeho – a přichází jako první.

Cesta se otevírá až potom.

Léta jsem hledala, jak lidem co nejjednodušeji vysvětlit ty hluboké souvislosti, se kterými pracuji.

V šamanském výcviku jsme to zvládli za 5 minut pomocí jednoduchého obrázku.

…

…

To, co vidíte, jsou linie naší minulosti – pevně semknuté do proudu našeho života.

Naše minulé zkušenosti.

To jak mě děti na sídlišti nechtěly přijmout i to, jak jsem byla jedna z nejlepších studentek. To, co jsme se naučily i to, co jsme se naučily, že nejde…

Zkušenosti našich předků.

To jak mé prababičce vzali statek a dali jí místo toho jednopokojový byt v paneláku. Nebo to, jak moje máma nedokončila vysokou školu, protože jsem se narodila…

Zkušenosti z minulých životů.

Všechny sliby, těžká rozhodnutí, ztráty, strachy, zranění, bolesti…

Všechno jsou to zkušenosti ovlivňující, kudy tyto linie vedou – semknuté do jednoho proudu, který se řítí vpřed s velkou setrvačností.

Šamani jej nazývají momentum tunel.

V nekonečném okamžiku „TEĎ“ se linie mají možnost rozejít do stran. Většina z nich však dále pokračuje ve své dráze.

98% procent událostí, které nás s největší pravděpodobností potkají, jsou předurčené naší minulostí – a nachází se v rámci tohoto tunelu.

Pak jsou tam tenoučké linie, které z tohoto tunelu vybočují. Pravděpodobnost, že se stanou, je ale mnohem menší.

Pokud bychom se chtěli přesunout na linku, které z tunelu vybočuje, a pravděpodobnost že se stane je 2%, tak potřebujeme změnit 98% procent našich životních návyků…

Zatím dobrý?

Zkuste si teď nacítit, kde v rámci toho tunelu se nachází váš Sen (nebo úspěch v podnikání), o kterém jsme mluvily na začátku.

Nachází se v rámci toho 98% okna?

Pokud ne, čeká vás práce.

Spousta odborníků – a také spousta čarodějek – se ve své práci pohybuje v rámci tohoto tunelu pravděpodobnosti. A to ne nutně chcete.

Například si nechcete nechat číst budoucnost z karet, pokud dotyčná kartářka vidí jenom to co je v tunelu pravděpodobnosti a vy se snažíte změnit kurz. Její předpověď totiž jenom ukotvuje onu pravděpodobnou budoucnost do vaší časové osy.

Úkolem šamana je pomoci vám vymanit se z linie pravděpodobnosti a přesunout se do okna možností.

Které je mnohem širší. A všechny ty nejšťavnatější možnosti jsou s největší pravděpodobností tam.

Co s tím?

Když se podíváte na malý vzoreček výpočtu kinetické energie, co je na obrázku, zjistíte, že náš pohyb závisí od naší hmotnosti a rychlosti.

Když chceme vybočit z tunelu pravděpodobnosti – z toho, kam se v daném momentě pohybuje – musíme 1) snížit hmotnost = odhodit zátěž a 2) zpomalit.

Co je zátěž?

Hmotné věci, které nám zabírají prostor. A také nehmotné věci, které nám zabírají prostor.

Staré zranění, strachy, smutky, bloky, přesvědčení, dohody, sliby, rozhodnutí… Toto všechno způsobuje, že ve vysoké rychlosti se nám směr mění těžko.

Co znamená zpomalit?

Nadechnout se. A zkusit se zastavit.

Nevrhat se posté do té samé hádky s partnerem nebo s dětmi.

Nedělat tu kampaň zase tak jak minule, pokud nevyšla.

Nepsat zase program na poslední chvíli tak jako já.

Nejíst ten patnáctý kousek čokolády.

Dýchat.

Někde tam na kraji našeho zorného pole je možnost, která čeká, až jí budeme věnovat pozornost.

Zkuste se po ní podívat.

Když se nám povede se úplně zastavit, naše rychlost se sníží na nula – a celý ten kinetický vzoreček přestane existovat.

Ocitneme se v bezčasí. V nekonečnu. A to je to místo, odkud pracuje šaman.

To je místo, odkud můžeme změnit směr.

Nulová zátěž. A nekonečno.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Pokaždé když chcete něco změnit – něco, co se vám nedaří. A nebo pokaždé když se chcete otevřít novým možnostem, naučit se novou dovednost… odhoďte zátěž. A zpomalte.

Měnit směr se vám bude mnohem snáz, když se nebudete setrvačností řítit vpřed po předurčené dráze.

Když se vám to povede, otevře se vám nekonečno možností.

A pro začátek – pojďte si zmapovat svůj podnikatelský momentum tunel.

Tuto techniku máte k dispozci za email – do středečního poledne. Pak jej bude možné zakoupit společně s celým programem o moudrosti šamanů.

Pro více info srolujte dolů.

Buď máte výsledky a nebo výmluvy. Někde jsem to teď četla.

Zní to jako hezký marketingový slogan. Ale pokud jste se někdy pokoušely změnit něco, co vás provází léta (a nebo se naučit něco, co vám nikdy nešlo) tak víte, že o výmluvách to není.

Výmluvy jsou jen důsledek něčeho hlubšího.

Co ať se snažíte jakkoliv, tak vás nakonec strhne zpátky.

V našem včerejším příspěvku jsme si to pojmenovaly jako zátěž. Pamatujete? Pokud chcete změnit směr svého tunelu, potřebujete odhodit něco z toho, co nesete s sebou.

Můžou to být stará přesvědčení, strachy, pochybnosti, bolest, zranění, sliby, rozhodnutí, energie v poli… toto všechno nás svou setrvačností udržuje v původním směru.

A vtip je v tom, že většinou vidíme (a žijeme) dvěstěpadesátou ozvěnu toho původního zranění.

Spousta detailů se během těch nekonečných opakování někam ztratila. Šance, že hlavou poskládáme, co se tehdy stalo – a co tedy potřebujeme uzdravit (a začít dělat jinak) jsou často mnohem menší, než na začátku.

…dokud nevíme, kam se dívat.

V hledání toho, co potřebuje být uzdraveno, máme totiž jednu velkou pomoc.

Je to fakt, že náš stín vidíme na ostatních lidech.

Pojem stín zavedl Jung – jsou to ty naše části, které jsme vytěsnily do nevědomí.

Zní to jako jedno z těch klišé. Také jsem jej neměla ráda. A po patnácti letech práce v oboru a práce na sobě jsem si myslela, že už to všechno mám vyřešené.

Navzdory tomu se mi ale v životě děly věci, se kterými jsem nedokázala hnout.

Jednou z nich byly finance.

Léta jsem se točila v bludném kruhu, který zažívá mnoho žen. Nevydělávám, protože mám malé děti. A tak můj muž tráví hodně času v práci aby nás uživil – a kvůli tomu mi neumí dopřát čas bez dětí, kdy můžu pracovat. A tak nevydělávám, a proto on musí být v práci… a tak dokola. Taková hlava XXII.

Druhou byl zaskládaný životní prostor. Můj muž totiž neumí vyhazovat a pouštět věci. Nebo jsem si to alespoň léta myslela.

Léta jsem si říkala, že to už není moje, že to už je jeho.

A že teď je na něm, aby na sobě začal pracovat a začal ty věci měnit. Znáte to? Znáte tu bezmoc, kdy čekáte, až se někdo jiný změní, aby vám mohlo být dobře?

A pak jsem nastoupila do šamanského výcviku a se spolužáky začala trénovat techniky.

Jedna iluminace tu, druhá tam. Občas nějaké to přeseknuté pouto nebo extrakce cizí energie.

A najednou se něco začalo měnit.

Můj muž se jeden den zvedl a vyházel všechen stavební odpad, co nám zbyl z rekonstrukce domu. Začal běhat a cvičit. Poprvé odkdy jsme spolu vyhodil pár věcí ze skříně a koupil si hezké kvalitní oblečení. Koupil si kurz. Začal číst knížku. A když jsem mu prezentovala svůj pracovní rozvrh, řekl prostě „dobře“ a pak vzal děti ven.

Celé ty roky…. Taková spousta bezvýchodných diskuzí. Vypadá to tak, že celé ty roky mi prostě zrcadlil moje vlastní s****.

Naši blízcí zrcadlení našeho stínu mají totiž v popisu práce.

A změnit se můžou až tehdy, kdy změníme tu hloubku, kterou máme v sobě zapsanou.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Pokud se vám opakuje situace, ze které nemůžete ven – s největší pravděpodobností je součástí vašeho stínu.

I když to vypadá tak, že za to může někdo jiný.

I když máte pocit, že už to máte všechno vyřešené.

Pokud se vám to děje, zkuste se dívat na to, co vám to zrcadlí. A nebo ještě lépe – zajděte za čarodějkou nebo šamankou, ať vám pomůže to proměnit.

Pokud se vám povede váš stín obejmout a integrovat do sebe, otevřou se vám v životě úplně jiné možnosti.

Práce s takto hlubokou zátěží je velmi specifická – protože každý člověk potřebuje něco malinko jiného. Bez individuálního sezení se málokdy dostaneme specificky tam, kam potřebujeme. I tak ale existuje šamanská technika, která vám může přinést hlubokou proměnu tématu, které řešíte.

Je to šamanská ohňová ceremonie. Během ní můžete své téma nechat projít proměnou v ohni – a vzít si zpátky k sobě energii, která v tom tématu byla vázána.

Jednu takovou ceremonii jsem pro vás včera vytvořila. Vzniklo to spontánně, omluvte prosím kvalitu obrazu a zvuku. Nejde o to jak to vypadá, ale o to, co se tam děje.

Vysoko v horách Peru je místo, kde je stará kamenná zřícenina. Je poblíž jezera a je od ní krásný výhled na okolí. A nebo alespoň tak si to pamatuji. I když v tomto životě jsem tam nikdy nebyla.

Antropologové by nejspíš řekli, že je v ní pohřebiště šamanů. Ve skutečnosti je tam brána v časoprostoru. Vede na místo, kde šamani sedí okolo ohně a drží hlídku.

Jsou to šamani z různých míst a časů – a střídají se. Myslím, že kdysi jsem tam seděla i já. A nebo možná jednou budu.

Šamani sedí kolem ohně a dívají se. Svým zrakem udržují vizi, kterou by chtěli vytvořit pro Matku Zemi a její obyvatele. Čisté řeky. Čistý vzduch. Zdravé svěží lesy. Porozumění a sounáležitost.

Vize šamana dokáže mít docela hustou sílu. Vize několika šamanů… přidá se k vizím nás všech a dokáže nahnout misku vah malinko na stranu. A my zrovna žijeme v období, kdy je to potřeba.

Schopnost tvořit svou vizí ale máme všichni. Je to způsobeno samotnou povahou reality.

V kvantové fyzice se elektron objeví přesně tam, kde ho budete hledat. Ten kdo se dívá ovlivňuje výsledek pokusu.

Když pracuji s čakrou, otisk v ní se pokaždé ocitne v místě kam upírám zrak.

Vidět. Znamená. Tvořit.

A proto je důležité vědomě si vybírat, co se rozhodneme vidět.

Jestli se v klientovi rozhodneme vidět jeho současnou situaci, nebo jeho plně realizovaný potenciál.

Jestli se v našich dětech rozhodneme vidět, jak zvládnou své výzvy.

Jestli se rozhodneme vidět sebe a svou hodnotu.

A naše vize MÁ potenciál pomoct naklonit misku vah.

Nejsem moc velký fanoušek současného pojetí manifestace, kvantování a podobných metod. Přijde mi, že se tam málo pracuje s etikou celé záležitosti.

Znáte to. Motýl zamává křídly a na opačné straně světa začne pršet.

Když lehkovážně ohýbáme realitu pro své vlastní pohodlí nebo pocit důležitosti, je to jako znásilnění.

Je velmi, opravdu velmi důležité, z jakého místa v sobě se rozhodneme tuto tvořivou sílu použít.

To správné místo je v srdci. A aktivuje se, když se zaparkujeme na své místo v matrici stvoření. Když se dostaneme do ayni – správného vztahu se světem. Když se rozhodneme následovat to tiché volání v hloubce. Následovat svůj sen.

Tehdy máme všechnu podporu světa. Vesmír konspiruje v náš prospěch. A manifestace jenom čeká, než se rozhodneme dovolit si vydat se do neznáma. Tehdy je naše cesta poseta zázraky.

A může pomoct, když si dáme čistý a jasný záměr.

Zbavíme se zátěže.

Vstoupíme do bezčasí – a s pokorou a důvěrou požádáme Velký Duchu, děj se vůle Tvá.

Pak šamanovi stačí malinko šťouchnout do reality, a ona se promění.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Dvě věci.

První:

najděte si někoho, kdo pro vás bude držet vizi. Někoho, kdo bude vidět jak jste úžasná, i když jste úplně na dně. Kdo bude vidět vaše projekty dokončené a prosperující, i když jsou ještě jenom ve fázi myšlenky. Někoho, kdo s vámi půjde tu cestu a ponese louči, když se vám zatmí před očima.

Mně velmi často drží vizi Lenka. Potkaly jsme se, když jsem ještě byla vyděšená introvertka, která si myslí, že nic neumí. To, kde jsem dnes, je z velké části proto, že ve mně tvrdošíjně viděla, kdo jsem doopravdy. Díky tomu jsem to časem začala vidět i já.

Má to obrovskou sílu.

Druhá:

Přidejte do své podnikatelské vize dobro pro vaši komunitu a dobro pro Zemi.

Nemáme planetu B… Děláme to pro sebe, pro své děti a vnoučata.

Pravda je taková, že nikdo jiný nepřijde. My jsme ty, na které čekáme. Je to na nás. Naklonit misky vah. Přinést nový způsob, jak věci dělat.

A máme na to to zvládnout. Jsme podnikatelky. Jsme ženy, které excelují v hledání nových, lepších cest.

Dovolte si být úspěšné. A využijte svůj dar pro dobro toho malého kousíčku země, kterému říkáte domov.

Do minulosti s klienty chodím skoro patnáct let. Z toho poslední tři do minulých životů.

Viděla jsem nesčetněkrát, jak změna v rodové linii nebo dětství prošla jako vlna celou časovou linií klienta až do současnosti – a přinesla tam možnosti, které ještě před chviličkou neexistovaly.

Vnímat čas jinak než běžný člověk bylo pro mě normální. Ale stejně mě šamanské pojetí času překvapilo.

I když jsem se v čase pohybovala přirozeně tam a zpátky, pořád jsem byla ukotvená v jeho linearitě. Minulost směřovala do budoucnosti a příčina předcházela následek.

Ale čas v šamanském pojetí lineární jednoduše není.

A jistým způsobem jsme s tím v kontaktu neustále. Když jsme s milovaným člověkem, čas se smrskne a běží jako o závod. Když děláme něco, co nám nejde nebo nás nebaví, vleče se z vteřiny na vteřinu.

Měsíc nemůžeme pohnout s psaním kurzu nebo příspěvků a pak jich napíšeme několik za dvě hodiny.

Čas neběží rovnoměrně. A nejenže neběží rovnoměrně. Vztah příčiny a následku v něm funguje úplně jinak.

V lineárním pojetí času se něco stane – a v budoucnosti vidíme následek. Když večer dětem nenachystáme batůžek do školy, musíme pak ráno spěchat.

V šamanském pojetí času se často točíme ve spirále, opakujeme stejný cyklus, jenom o kolečko spirály výš.

V šamanském pojetí času se také může stát, že budoucnost se k nám natáhne svou neviditelnou rukou, aby nás postrčila jedním nebo druhým směrem. Příčina je v budoucnosti, ale její následek vidíme už teď.

Když si o tom člověk čte, hlava to tak úplně nebere. O to víc fascinující je, když se vám povede z lineárního času vystoupit – a začnete to žít na vlastní kůži.

Tak jsem řekla, že úterky a čtvrtky v pracovně jsou tvoje, řekla mi kamarádka, majitelka naší sdílené pracovny. Bylo to od ní hezké, že tak samozřejmě obhájila můj pracovní čas před novými zájemci o prostor. Jenom jsem nechápala, kde přišla k tomu čtvrtku. Měly jsme dohodu jenom na úterý.

Důvod se ukázal o dva dny později. Můj syn se nevešel na kroužek ve středu a tak jsem jej přihlásila na čtvrtek. Čtvrteční termín ale končil mnohem později – a ze čtvrtka se tak stal den, kdy mám nejdelší čas na práci. Byla bych jí šla volat, že čtvrtek v pracovně bych si přála mít já. Ona to ale nějak věděla už dva dny předem – a prostor ve čtvrtek byl můj dřív než jsem se stihla o něj přihlásit.

Broni, jenom se ptám, jak se ti daří po naší práci, psal mi spolužák z výcviku.

Popravdě – v mém kameni je zase prasklina a to místo na zádech mě opět začalo bolet, jen jinak, psala jsem mu do jiné časové zóny.

Aha, tak to je dobrý, odepsal zpátky. Dnes se mi zdálo, že mi vysvětluješ, kde na zádech to je a že spolu znovu pracujeme. Tohle hlavou nevymyslíš, že.

Praxe s tímto konkrétním spolužákem jsou pro mě něčím výjimečné. Když jsem se sama sebe ptala, odkud se známe, viděla jsem minulý život vysoko v horách a spoustu let přátelství. Hodně smíchu.

Když jsem se rozhodovala, jestli chci jít do mezinárodního šamanského výcviku, věděla jsem, že brzy vznikne jeho česká verze. Bylo hodně lákavé počkat si na komunitu v krajině, kde bydlím. Ale něco mi říkalo, že chci mít přátele z celého světa. Že mě tam čekají výjimečná přátelství. A toto jedno rozhodně výjimečné je.

Stejně výjimečné je to, co všechno se muselo stát, abych se s ním tady v tom výcviku mohla potkat.

Four Winds museli vypsat soutěž a já jsem musela vyhrát, jinak bych si ten výcvik nedovolila ještě velmi, velmi dlouho.

Musela jsem ve správný den otevřít složku, kam mi padají propagační emaily – jinak bych tu soutěž přehlédla.

Musela jsem ve dvaceti jít nechtěně studovat angličtinu, abych byla schopna se v angličtině o spoustu let později perfektně dorozumět.

A tak bych mohla pokračovat.

Některé události, příležitosti a setkání na nás mají vliv již teď, i když nastanou až později.

Všechno, co uděláme nebo neuděláme, ovlivňuje jak naši budoucnost, tak naši minulost.

A zákon příčiny a následku z této perspektivy přestává plnit svou funkci navigačního mechanismu.

V šamanském pojetí času má mnohem větší váhu synchronicita.

Když dva staří přátelé do sebe náhodně vrazí na nádraží, není to náhoda. Když na vás na facebooku náhodně vyskočí přesně ten citát, který vás popostrčí k úspěchu, není to algoritmus. Všechno jsou to důmyslné uzlíky v síti synchronicit, která propojuje minulost s budoucností v nekonečném okamžiku teď – a mají svůj důvod.

Tím důvodem je náš záměr.

Záměr, se kterým jsme přišli na tento svět.
Záměr něco zažít. Někoho potkat.
Záměr něčeho dosáhnout.
Záměr něco vytvořit.

Záměr je naše pevná osa v moři možností. A příčiny, následky a synchronicity se skládají kolem něj.

Jak tuto informaci využít prakticky?

Když vám příště intuice zaklepe na rameno, zkuste ji následovat. I když vás volá na místo, které s vaší cestou zdánlivě nesouvisí.

Jak bylo v Matrixu – následujte bílého králíka. Uvidíte, kam vás zavede.

Možná to bude náhodná srážka se starým přítelem na nádraží – a vznikne z toho nový projekt. Možná to bude příspěvek na facebooku, který vám přinese novou pracovní příležitost. Nebo cokoliv jiného.

Zkuste vnímat, že svět kolem vás je plný znamení a navigačních tabulí, které vám mají pomoct na vaší cestě.

Jakmile na ně zaměříte pozornost, nemůžete je minout.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Dělejte to, co máte rády a kam vás to táhne – i když to zdánlivě (ještě) nedává smysl. Jak řekl Steve Jobs – někdy ty tečky jdou pospojovat až zpětně.

Dejte si záměr – uskutečnit to, co máte v plánu, a pak nechejte neviditelnou ruku z budoucnosti, aby vám ukázala cestu.

Dopřejte si ve svém rozvrhu prostor na nečekané, abyste měly čas a energii tu neviditelnou ruku následovat.

Všechno ostatní se postupně poskládá samo.

To je moje celoživotní zkušenost.

Oheň zapraskal a kámen uvnitř se rozlétl na kousíčky. Chtělo se mi říct – dnešní kameny nic nevydrží. Ale kámen byl doslova nakrájený na plátky a nevypadal ani trochu přirozeně. A byl to už druhý kámen během jednoho týdne, co se v ohni rozlétl na změť úlomků.

Ta ohňová ceremonie měla být jednou z nejslavnostnějších událostí z celého výcviku.

Kámen představoval nekonečno, a měli jsme do něj nafouknout dohodu – že se hlásíme k linii šamanů. Spousta mých spolužáků zářila radostí a vydržela u ohně hodiny zpívat a bubnovat.

Já jsem ve svém nitru k té dohodě cítila obrovský respekt.

Dohody a sliby totiž mohou být velmi zrádné. Zvlášť ty, které nemají konec. V dané chvíli nám dávají smysl, ale za několik desetiletí nebo životů mohou být svazující. Mohou nám bránit žít to, co potřebujeme žít. Polovinu času se svými klienty takové dávné dohody rozvazuji.

A tak jsem do té své chtěla vložit zadní dvířka.

Hlásím se k linii šamanů, dokud je to v souladu s cestou mé duše.

Oheň ale kámen rozdrtil a pak vyplivl ven jako něco, co mu nechutná. A pak to udělal podruhé s druhým kamenem – a s druhou verzí zadních dvířek.

A ve mně z toho zůstala taková divná pachuť.

Vedlo mě to ke zkoumání toho, co vlastně chci – už ani nevím pokolikáté od začátku výcviku – až na dřeň, do hlubokých zákoutí sebe sama.

Chci být opravdu šamankou? Nebyla to otázka jestli chci zastávat nějakou módní pózu. Bylo to doopravdy.

Chci se opravdu přidat k jejich linii a nést ji dál? I za cenu toho, že do toho musím jít bez podmínek? Celým svým srdcem?

Hledala jsem několik dní. A když jsem do ohně házela třetí kámen, byl bez zadních dvířek.

Hlásím se k linii šamanů. Nabízím to co umím, abych společně s vámi mohla pečovat o život na Zemi i mimo Země, a prosím o přijetí – a hodila jsem kámen doprostřed plamenů.

Kámen se při pádu do ohniště odrazil od dřeva a dopadl na jeho okraj, mimo ty největší plameny. A ceremonii vydržel bez újmy.

A já jsem v následujících hodinách a dnech začala vidět.

Že jsem ve skutečnosti neslíbila nic, co bych už nedělala. Používat to, co umím, abych pečovala o život. Že to je pro mě stejně tak samozřejmé jako dýchat, a že jsem se té dohody nemusela vůbec bát.

Že ve spojení s linií šamanů je ve skutečnosti obrovská svoboda. Že šaman se dovede pohybovat ve všech časových liniích – v minulosti i budoucnosti. A že kdybych tu dohodu chtěla zrušit, můžu to udělat v kterémkoliv momentě na jakémkoliv místě jakékoliv časové linie.

A pár dní na to jsem měla tu čest zažít svůj první návrat ztraceného kousku duše – je to jedna z nejsilnějších šamanských technik. Dosedl společně s novou vnitřní dohodou – že spojení s Posvátnem spočívá ve svobodě.

Stát se šamankou nikdy nebylo o tom připoutat se navěky k něčemu. Je to o svobodné spolupráci.

Ale tohle všechno mi bylo umožněno vidět až potom, co jsem se rozhodla do toho jít celým svým srdcem.

O zadních dvířkách jsme během výcviku mluvili až potom.

Zadní dvířka představují cestu ven. Umožňují nám vyhnout se tomu, před čím stojíme.

Umožňují nám zůstávat v tom starém – a to nám přináší pocit bezpečí.

Když jsou otevřené, utíká nám nimi energie.

A proto dokud zůstávají otevřené, brání nám se naplno ponořit do té jedné možnosti, kterou jsme si zvolily a rády bychom, aby se stala skutečností.

A ona pak často zůstává v říši snů.

Kdybych se nerozhodla stát se šamankou celým svým srdcem, moje práce by neměla takovou sílu.

Tak prosté to je.

Zadní dvířka mají mnoho forem.

• Až budu mít čas.
• Až děti budou větší.
• Až budu mít peníze.
• Až se vdám/rozvedu.
• Až budu mít víc energie.
• Až se přestanu bát.
• Až budu mít jistotu, že to dobře dopadne.
• Až si najdu práci.
• Až odejdu z práce.
• Ještě nepřišel ten správný moment.
• Ještě nevím dost.
• Ještě se na to necítím.
• Ještě musím uklidit a vyprat prádlo.
• Ještě stále si nevěřím.
• Jenom na chvíli, dokud nenajdu něco lepšího.
• Dokud se neodstěhujeme od rodičů.
• Dokud nedostavíme dům.
• Kdybych jenom dokončila tu vysokou školu nebo výcvik.
• Kdybych vystudovala něco jiného.
• Kdybych jenom měla ten pokročilý kurz.
• Kdybych začala dřív.
• Kdybych začala později.
• Kdybych měla více odvahy.
• Kdybych potkala ty správné lidi.
• Kdybych nežila s ním/ s ní.
• Kdyby byla štíhlejší.
• Kdybych měla více podpory.
• Kdybych se narodila jiným rodičům.
• Kdybych mohla vrátit/urychlit čas.
• Kdybych v dětství zažila více přijetí.
• Kdyby mě táta dovedl ocenit.
• Kdybych tehdy řekla ano/ ne.
• Kdybych tehdy věděla, co vím teď….

To všechno jsou formy zadních dvířek, které nám brání naplno se ponořit do toho, co chceme uskutečnit.

Pravda je taková, že na ničem z toho nezáleží. Když nás nějaká cesta volá, tak už v té dané chvíli jsme připravené vyrazit. I když se na to necítíme.

Když vykročíme, všechno co potřebujeme prostě posbíráme cestou. I správné lidi. I dovednosti a vědění. I odvahu. A nekonečnou spoustu podpory z nečekaných míst a směrů.

Buďte k sobě laskavé. Pokud chcete uskutečnit něco velkého – něco, co vám umožní změnit kvalitu vašeho života, zavřete zadní dvířka.

Bez zadních dvířek se vám vpřed půjde mnohem snáz.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Pojďte si napsat seznam vašich zadních dvířek.

Zakroužkujte pak ty, které jsou pro vás něčím výjimečné, ať už pozitivně nebo negativně.

V praktické části můžete využít techniku na prozkoumání zadních dvířek a podívat se na ně hlouběji – a pak se vědomě rozhodnout, co s nimi.

V roce 1996 vyšla kniha Nikdykde od Neila Gaimana. Na jejím konci je velmi silný moment.

Na začátku Richard, “normální” muž z Londýna, dílem náhody zachrání dívku jménem Dvířka, a jejím přičiněním se dostane do jiné dimenze Londýna jménem Podlondýn. Je to svět plný špíny a nebezpečí – a zázraků.

Po zhruba 300 stranách se Richard vrátí zpátky, a nějakou dobu se pokouší žít obyčejný život svého předchozího já. Už žádná špína, ani nebezpečí – ani zázraky. Ráno do práce a večer zase domů… Až dokud mu nedojde, že tímto způsobem už žít nedokáže.

A tak v zoufalství vezme nůž a s neochvějným odhodláním jej zaboří do cihlové zdi svého londýnského domu – a vyřeže do ní tvar dveří. A pak bouchá pěstí na tu cihlovou zeď a volá – Dvířko!! Až dokud se dveře ve zdi neotevřou, a Dvířka jej vezme zpátky k dobrodružstvím – a k zázrakům.

A nebo alespoň tak si to pamatuji. Četla jsem to dávno, ale tento moment ve mně zůstal.

Popisuje přesun mezi dvěma paradigmaty.

V jednom z nich žije většina lidí. V tom druhém pracuje šaman.

A v tom druhém se odehrává většina z těch VELKÝCH příběhů, které vás chytnou za srdce a nepustí.

V poslední době to pozoruji velmi často.

Když se nám děje něco, v čem nám není úplně dobře – ať už se to týká podnikání nebo života – máme na výběr, do kterého paradigmatu investujeme svou energii.

Můžeme ji investovat do toho, že se za daných okolností naučíme žít (a podnikat) nejlépe, jak dovedeme.

Když nám nefunguje vztah, můžeme například jít na párovou terapii, abychom pojmenovali a pochopili, co potřebujeme navzájem – a naučili se spolu lépe vycházet a žít.

Když nám nefunguje podnikání, můžeme si domluvit koučku nebo marketingovou konzultaci, abychom za daných okolností zvládly udělat co největší posun.

Můžeme klidně hrát s kartami, které nám dal osud – až do konce svých dnů.

A nebo můžeme energii investovat do toho, že změníme paradigma. Můžeme vytvořit dveře v cihlové zdi. Změnit možnosti, které máme k dispozici.

Když nám nefunguje vztah, můžeme například objevit, prozkoumat a uzdravit tu část svého stínu, která ta nedorozumění způsobuje – a začít ve vztahu žít nový příběh.

Když nám nefunguje podnikání, můžeme vyřešit ty hluboké bloky v našem nitru, které nám brání být úspěšné (a bohaté) a nechat k sobě přijít nové možnosti.

Není to složité, jenom spousta lidí o tom druhém paradigmatu neví.

Nedávno jsem si povídala s paní, která má autoimunitní onemocnění. Viděla jsem, že v jejím paradigmatu neexistuje možnost, že by se její stav mohl zlepšit – a tak se radši rozhodla svou nemoc nevidět. A nedělat nic.

Jakmile jsem jí ukázala možnosti, které mám k dispozici já, zasvítily jí oči.

Nevím, jestli ke mně přijde. A to ani nebylo cílem. Její cesta k uzdravení nejspíš nevede skrze práci se mnou. Ale zvládla jsem jí ukázat to druhé paradigma.

Že i když má autoimunitní onemocnění, někde tam na kraji spektra, mimo statistický výsek pravděpodobnosti, existuje možnost, že i tak může žít krásný a smysluplný život.

Neříkám, že všechny problémy světa mají řešení. Snažím se říct, že ve vaší výzvě, ve vašem tématu za hranicí vnímání existuje svět plný možností, které nevidíte.

JSOU. TAM. POKAŽDÉ.

Ale abychom se k nim mohly dostat, nesmíme to vzdát. Musíme vzít do ruky nůž a tam kde není cesta prostě vyříznout dveře do zdi.

Nepomůže stát s nožem v ruce a čekat, jestli nám náhodou Dvířka nezaklepe na rameno a neřekne pojď dál… Dokud nenakreslíme obrys dveří do zdi, není co otevřít…

Je potřeba do této možnosti vložit celé své srdce. A vzít ten nůž a zašpinit si ruce od prachu a bouchat do zdi tak oduševněle, že ten zvuk rozezvučí i ta nejzazší zákoutí.

Pak se může stát, že Posvátno přijde a otevře vám dveře časoprostorovou zkratkou někam, kam cesta ještě před chviličkou nevedla.

Tento obraz se nachází v každé kultuře v každém velkém mýtu.

Posvátno přichází na pomoc až v tom posledním možném okamžiku.

Mojžíšovi se vody rozestoupily až když jeho lid byl po nos ve vodě.

Když měníte paradigma, je potřeba jít vesmíru naproti celým svým srdcem. On pak v poslední možné chvíli projde druhou půlku cesty za vás – a otevře dveře.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

V praktické části vás zvu vyzkoušet si techniku, která se jmenuje „dosycení vnitřního démona“. Ta vám umožní změnu paradigmatu zažít na vlastní kůži.

V části „přesun mezi paradigmaty“ si pak můžete přečíst obecně platný princip, který pomáhá otevřít dveře.

V poslední době mám často dojem, že lidi se na mě dívají a myslí si – ona má takové štěstí. Objevila své poslání a teď se jí otevírá cesta k úspěchu.

Vidí to co je na povrchu, ale nevidí tu cestu za tím.

Když si čtete příběhy známých lidí, je to více-méně stejné. Většina lidí vidí to pozlátko, ale málokdo zná celý příběh.

Ale nebýt toho příběhu, tak tam žádné pozlátko není.

Mým snem nebylo stát se šamankou. Chtěla jsem být lékařkou a věnovat se akupunktuře a čínské medicíně. Pracovat na tom rozhraní, kde západní medicína selhává a potřebuje jiný přístup.

Kvůli tomuto snu jsem opustila magisterské studium angličtiny, rodné město, vztah a nakonec i rodnou zemi.

Když jsem pak v prvním ročníku otěhotněla a musela ze školy odejít, v profesní oblasti mi zůstala hladová díra.

Tuto část svého příběhu sdílím veřejně a možná jste ji už někde četli.

Málokdo ale ví, jak to bylo doopravdy.

Ta díra byla skutečná. Trvala několik let a byla velká jako svět. Než se mi povedlo můj odchod z medicíny překousnout, odneslo to několik zubů.

Plácala jsem se od tématu k tématu a spoustu měsíců žila ve strachu, že nikdy nic nebudu umět a nikdo mě nikdy nezaměstná. V cizí zemi, na mateřské ve městě kde vlastně nikoho neznám, s babičkami v jiném státě. Že bych něco umět mohla mě tehdy ani nenapadlo.

První jiskřička naděje ve mně zasvítila, když jsem narazila na první kampaň Stáni Mrázkové a její tehdy cca dvacet stranový ebook o podnikání z pláže.

Byla to jediná věc, která v těch rozvalinách dávala smyl. Když nemůžu být lékařkou, tak budu podnikat a procestuji svět. V její knížce jsem našla tip na knihu, a v ní tipy na další knihy – a začala prostě hledat.

Druhá jiskřička naděje ve mně zasvítila když jsem od kamarádky psycholožky dostala k narozeninám knihu „Zrozen pro tohle“, kterou napsal Chris Guillebeau.

Setkat se s příběhy lidí, kteří na tom byli podobně jako já a zvládli najít cestu, bylo pro mě ohromně motivující.

Třetí – a nejdůležitější – jiskřička naděje přišla z nečekaného směru. Komunita místních rodičů, které jsem tehdy již byla součástí, zakládala lesní školku. A nádherný prostor jurty mě volal tak silně, že jsem pro komunitu maminek začala vést ženské kruhy – i když jsem nikdy před tím na žádném kruhu nebyla.

A tam, mezi ženami, které viděly mé kvality, jsem si pomalu, velmi pomalu vzpomněla.

Že vlastně něco přeci jenom umím, i když jsem se tím nikdy živit nechtěla.

Kineziologii.

Pak přišel c*vid a donutil mě hledat způsob, jak pracovat na dálku. To mě přivedlo k Lence A. Němcové a k šamanům – a zbytek už znáte.

Proč vám to píšu.

Kdybych zůstala sedět s rukama založenýma v klíně, nic z toho by se nestalo. A na otázku „co teď budu dělat“ bych nikdy nedostala tak šťavnatou a uspokojující odpověď.

Úkolem otázek v našem životě – a v našem podnikání – je přimět nás vydat se na cestu.

Každé jedné z nich.

Proč nevydělávám tolik, kolik bych chtěla? Proč se mi v této oblasti mého života nedaří? Co mám dělat, abych dokončila svůj projekt? Abych se dostala tam, kde chci být?

Výzvy, překážky, krize …. všechno jsou to pozvánky vydat se na cestu posvátného hledání.

Získáváme skrze ni vědomý přístup ke kvalitám, o kterých jsme ani netušili, že je máme.

Místo odpovědi tak dostaneme novou kvalitu a zkušenost a díky tomu přerosteme naši stávající situaci a přemístíme se jinam – kde máme najednou k dispozici možnosti, které před tím ještě neexistovaly.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Položte si otázku. A pak ji proměňte v hledání.

Cesta k mistrovství se dá popsat jednou větou.

Nikdy by mě to nenapadlo, že to tak může být.

Tu větu pronesla Marcela Lobos v jednom z videí, které jsou součástí šamanského výcviku.

Otevírejte posvátný prostor, dokud se sami nestanete posvátným prostorem.

Když šaman začíná, potřebuje nástroje a velká gesta.

Zvukem chřestítka teatrálně rozbíjí zastagnovanou energii.

Perem kondora čistí pole a háže chuchvalce otisků na zem nebo do ohně, ať se můžou proměnit.

Když cestuje mimo střední svět, bubnuje na buben, aby jej zvuk mohl nést tam, kam má namířeno.

Pouta a provazy a kletby přesekává rituálním nožem.

A posvátný prostor otevírá slavnostně před každým setkáním.

Časem se všechny tyto procesy zvnitřní.

K vyndání nebo proměně energie najednou stačí záměr.

Místo bubnu tlukot srdce.

Místo gest tichá modlitba.

A posvátný prostor vzniká v jeho pouhé přítomnosti.

Tak dlouho živí své světlo, že přestává vrhat stín.

Tak dlouho žije pravdivě, že všechno co řekne nebo udělá se stává Pravdou.

Tak dlouho se vzdává všech domněnek a iluzí, že vidí křišťálově jasně na první pohled.

Tak dlouho se cvičí v nekonání, že všechno se v jeho přítomnosti děje samo.

Všechna jeho práce. Všechno co umí. Všechno, kým je, je součástí jeho pole.
Pak stačí být v jeho přítomnosti, a věci se dají do pohybu.

A co následuje potom?

Znáte to rčení. Před osvícením nanoste vodu a naštípejte dříví. A po osvícení – nanoste vodu a naštípejte dříví.

Až se šaman stane posvátným prostorem, otevírá jej prostě dál, ať se to od něj mohou naučit i další šamani a ať jej mohou vnímat i ostatní lidé.

Stejný proces samozřejmě platí na jakékoliv jiné umění, řemeslo nebo činnost.

Používejte své nástroje s radostí a úctou, ať už je to chřestítko, mailerlite nebo laskavé slovo.

Tvořte svou značku, dokud se nestanete značkou samy a nepřestanete ji potřebovat.
Tvořte s láskou svůj život, a jednou budete cítit jeho zářivou kvalitu v každé buňce svého těla, v každém nádechu.

Veškerá moudrost a láska světa je v každém stéblu trávy.

A to všechno je vám k dispozici.

Jste toho součástí.

Nebojte se žít svůj život. Najděte odvahu následovat své sny. Tato cesta vám umožní stát se naplno samy sebou.

A obyčejný život, práce, činnost i nečinnost se postupně stane neobyčejnou.

CO Z TOHO PLYNE PRO VAŠE PODNIKÁNÍ?

Podnikání má mnoho fází.

Je jiné když začínáme a jiné když je z něj rozkvetlý kolos v plné síle a my jsme zralé předávat svou moudrost dál.

Ale bez toho začátku by se z něj kolos nikdy nestal.

Každá fáze podnikání je stejně důležitá. Jenom plní malinko jinou roli.

Vychutnejte si tu fázi, ve které jste zrovna teď.

Umožní vám to být přítomná svou esencí.

A esence otevírá cestu k mistrovství.

Pečujte o sebe – jako byste byla to nejdůležitější, co vaše podnikání má.

Všechno to neobyčejné, co vaši práci dělá – nebo by mohlo dělat – výjimečnou, do ní pak postupně dosedne.

Děkuji vám za společnou cestu!

Vezměte si papír a tužku a nakreslete na něj 6 rovnoběžných linií.

Jsou to časové linie vašeho podnikání.

Na jednu z nich zakreslete tvorbu a prodej produktů a kampaní od začátku vašeho podnikání do teď – kdy, co, jak. Nebojte se detailů. Ta zajímavější období si klidně rozepište víc.

Na druhou linii zakreslete své emoce v průběhu tohoto období. Měli jste někde propad? Chtěli jste to někde vzdát? Cítili jste někde euforii? Flow? Zapište si to.

Na třetí linii zakreslete náhodné události v životě, které vás během tvorby a prodeje produktů a/nebo kampaní potkaly. Můžou tam být a nemusí. Onemocní vaše dítě pokaždé když voříte kurz? Má manžel nadčasy v práci během vaší kapaně? Poznačte si to.

Na čtvrtou linii zaznačte vaše zdraví v průběhu daného časového rozpětí.

Na pátou vaše zvládací strategie toho, co se dělo.

A na šestou vaše finance.

Dopřejte si čas.

Dovolte si zaznačit tam to, co vám přijde důležité i zdánlivě nepodstatné detaily, které jsou něčím zajímavé.

Takto vypadá váš podnikatelský tunel pravděpodobnosti.

Až jej budete mít, můžete se pustit do zkoumání.

Hledejte souvislosti.

Co se dělo ve stejný čas?

Kam to vedlo?

Jaká byla vaše zvládací strategie?

Opakuje se něco z toho pořád dokola?

Co to spouští?

Kde je ten moment, kdy do toho můžete zasáhnout?

Jak?

Co příště můžete udělat jinak?

Dejte si čas… Dovolit si vidět věci tak jak jsou je první krok ke změně.

Své objevy můžete sdílet ve facebokové skupině.

Tato ohňová ceremonie vznikla spontánně, omluvte prosím kvalitu obrazu a zvuku. Nejde o to jak to vypadá, ale o to, co se tam děje. Video má 18 minut a je ve slovenštině.

Zde bych vás ráda pozvala k vyzkoušení jedné techniky.

Jmenuje se „Dosycení vnitřního démona“ a setkala jsem se s ní na semináři šamanské práce se stíny. Je to stará buddhistická technika, která pomáhá proměnit nepříjemný stav nebo emoci.

A má velkou sílu. Vyřešit emoci pro nás dnes ale nebude cíl – bude to prostředek. Cíl je umožnit vám zažít si změnu paradigmatu. Zažít si, že změna je opravdu možná.

Protože jakmile to zažijete jednou, otevřou se vám dveře do světa zázraků – a paradigma běžného člověka pro vás přestane být jedinou dostupnou možností.

Video má 24 minut a tentokrát je dobře vidět i slyšet, a je v češtině (s přízvukem;)

Jak objevit dveře, které vedou ke změně paradigmatu?

Jednoduše se podívat o úroveň výš.

Vysvětlím.

Šamani rozdělují skutečnost do čtyř rovin.

První je hmotný svět, úroveň hada. Naše fyzické tělo. Fakta, která jsou neoddiskutovatelná.

Druhá je svět našich emocí a myšlenek. Úroveň jaguára. To, co se odehrává ve stínech.

Třetí je cesta naší duše. Volání, které slyšíme v hloubce, co nás vábí vydat se do neznáma. Mapa na tuto cestu se nachází v mýtech a pohádkách. Úroveň kolibříka.

Čtvrtá je Posvátno. Rovina energie. Úroveň kondora.

Dveře ke změně paradigmatu objevíme tak, že se podíváme o úroveň výš.

Když nám nefunguje něco ve fyzické rovině hada – zdraví, podnikání, prodeje, hojnost – je potřeba vystoupat o úroveň výš a dívat se na své emoce.

Jak se u toho cítím? Kam mě mé emoce vedou? Jaký příběh vyprávějí? Co je potřeba udělat jinak? Kde jdu proti sobě? Kde nekonám v souladu sama se sebou?

Když nám nefunguje něco v rovině jaguára (myšlenek a emocí) – smutek, strach, nefunkční vzorce… je potřeba podívat se na to z úrovně kolibříka, cesty naší duše.

Co se v této situaci ještě mám naučit? V čem spočívá ta lekce? Čeho se týká? Co potřebuji uchopit, aby mě život pustil o krok dál?

Někdy se stává, že situace je natolik zamotaná, že je potřeba podívat se ještě více z nadhledu – z úrovně energie, kondora.

V takovéto situaci můžeme požádat o pomoc Posvátno, jakkoliv jej pro sebe nazýváte. Odevzdat danou záležitost výš a požádat o pomoc.

A nebo vyhledat šamana a podívat se na celý ten uzel společně.

Tato technika je pro vás v případě, že chcete prozkoumat svoje zadní dvířka.

Budete potřebovat čistý papír a tužku.

Položte si papír na šířku a uprostřed jej rozdělte svislou čárou na dvě poloviny.

Představte si teď situaci, že naplno žijete scénář, který popisují vaše zadní dvířka.

Uvedu příklad.

Pokud vaše zadní dvířka jsou „až jednou budu mít více času“, představte si, že do stáří čekáte na to, kdy ta doba nastane a vy ten čas budete mít.

Pokud vaše zadní dvířka jsou „kdybych tak tehdy věděla, co vím teď“ – představte si, že do stáří žijete s nedostatkem informací nebo zkušeností.

Pokud jsou vaše zadní dvířka „ještě nejsem připravená“ – představte si, že do stáří čekáte na to, kdy připravená budete.

Na levou stranu papíru si teď pojďte napsat, jaké výhody vám tento scénář přináší.

Co dobrého vám přinese, když budete do stáří čekat, až budete připravená?

Pohodlí? Bezpečí? Jistotu?

Co ještě?

Napište všechno, co vás k tomu napadne, i když to zdánlivě nedává smysl.

Teď si pojďte na pravou stranu papíru napsat, co ztratíte, když do stáří budete žít tento scénář.

Co ztratíte, když do stáří budete čekat na okamžik, kdy budete mít více času? Nebo kdy budete připravená?

Opět, napište si všechno, co vás k tomu napadá.

Blahopřeji, právě jste si zvědomily skryté motivy, které udržují vaše zadní dvířka v chodu.

Nyní o svých zadních dvířkách víte dostatek na to, abyste se mohli informovaně rozhodnout, jestli je chcete ponechat otevřené nebo ne.

Neexistuje správná odpověď. Správné je to, co cítíte, že je v pořádku pro vás.

V případě, že se svých zadních dvířek neumíte s lehkostí vzdát, můžete pro tento účel využít ohňovou ceremonii, kterou najdete výše.

Toto byla pro mě nejdůležitější lekce z posledních několika týdnů šamanského výcviku.

Udělat si vědomě prostor na nečekané.

Protože když si jej neudělám, to nové – a nečekané – co přichází, zůstane neuchopeno.

Představte si, že dostanete dárek z Horního světa (místa, kam si chodíme pro svůj plný potenciál) a necháte jej ležet nepovšimnutý a nerozbalený, protože nemáte čas se mu zrovna věnovat.

Mně se to teď stalo. A v dnešním zahlceném a uspěchaném světě plném termínů se to může stát velmi snadno prakticky komukoliv.

Nečekané hraje hlavní roli pokaždé, když se vydáváme někam do neznáma. Když tvoříme nový kurz. Nebo produkt. Nebo živou akci.

A prakticky se na to můžeme připravit tak, že s nečekaným budeme vědomě počítat a necháme si tam na něj prostor.

Ve svém rozvrhu. I v rozvrhu akce, kterou tvoříme. Bude tak moct dosednout něco, co má potenciál přinést velkou hodnotu.

Skrze prázný prostor, který si vytvoříme. Skrze nicnedělání. Skrze nečekanou pomoc zvenku. Skrze náhlou inspiraci nebo potřebu. Jakkoliv nečekaně.

A to je poslední praktický tip.

Co nového teď tvoříte?

Pojďte si vzít diář, a zapsat si tam do něj prostor na nečekané.

Děkuji za společnou cestu!